Autor: Adéla Bednaříková

Jmenuji se Matyáš a moc se těším na Vánoce. Letos to budou moje čtvrté Vánoce. Jsem už tak velký, že to dokážu ukázat na prstech. Jeden, dva, tři, čtyři! To koukáte, co?

Na adventním věnci nám svítí všechny čtyři svíčky, to znamená, že už brzo budou Vánoce! Napsal jsem taky dopis Ježíškovi! A stromeček? Ten už stojí na balkóně a čeká, až ho nazdobíme. Budu ho zdobit já, maminka a tatínek, prostě všichni tři, to se rozumí. Bude to super! 

S maminkou jsme vyrobili krásný papírový řetěz a ten na stromeček pověsíme. A já pověsím baňky, co jsme koupili s tatínkem. U zdobení si určitě zazpíváme koledy. Umím už Pásli ovce valaši a Půjdem spolu do Betléma. A večer přijde babička a hlavně Ježíšek. Sníme si večeři a potom si rozbalíme dárky. Já už se táááák těším.

Jejda, kdo to odemyká? Ano – je to tatínek!

„Ahoj tatíííííí!“ rozbíhám se k němu. Ale tatínek mě nebere do náručí jako obyčejně.

„Ahoj,“ říká skoro neslyšně. To už přichází maminka z kuchyně.

„Ahoj,“ usmívá se maminka a chce dát tatínkovi pusu. On jí ale odstrčil a téměř nepozdravil. Raději utíkám do pokoje. Napadlo mě, že tatínka rozveselí, když mu ukážu obrázky, které jsem dnes namaloval. Jsme na nich my tři, jak zdobíme stromeček. S úsměvem běžím do kuchyně a mávám před tatínkem obrázky.

„Hezké ...,“ zabručí jen a ani nezvedá hlavu.

„Vždyť ses na ně nepodíval, tati?“

„Nemám náladu na tvoje obrázky,“ houkne na mě tatínek. To už ke mně přibíhá maminka a smutně mě pohladí po hlavě. 

„Běž si hrát, Matyáši,“ povzdychne si maminka a pokusí se o úsměv.

Ještě ani nejsem pryč z kuchyně, když slyším, jak maminka říká:

„Věnuj mu alespoň trochu pozornosti!“

„Ty nechápeš, že mě prostě oba serete? Nevím, proč ten rozchod musíme odkládat až na další rok! Nechci si celé svátky hrát na hodného tatínka a milujícího manžela!“

„Udělej to prosím pro něj!“

Rychle odcházím do svého pokojíčku, ale i tak trochu slyším, jak na sebe křičí.

Co to má všechno znamenat? O jaké Ivoně to teď mluví?  Co je to rozvod? A kdo se bude stěhovat? Vždyť se přeci máme všichni rádi a je nám spolu dobře!

Už nechci to jejich křičení poslouchat. Raději se schovám pod peřinku a tam usínám. Rodiče mi chodí dát před spaním pusu. Kde jsou?  Tak dám alespoň pusu svému medvídkovi. Bude to zítra lepší?