Autor: Filip Janoušek

OČI

Ve tmě se ocitám,

Oči mi klesají,

Naději nehledám,

Srdce mi drásají.

Najednou vidím oči,

Pár jiskrných perel,

Podpírají mou duši

Jak dvojice zlatých berel.

Přicházím blíž,

Jako byl bych v mdlobě,

Padá ze mě tíž,

když blížím se k tobě.

Když stojím u tebe,

Držím tě v náruči,

Odlétám do nebe,

Padám do tvých očí.

Nikde jsem nespatřil

Oči tak blankytné,

Nikdy jsem nepatřil

Jen jedné jediné.

Tvoje dvě studánky,

V nichž měsíc se třpytí,

Volají do dálky,

Jak krásné je žití.

Co bych byl bez tebe,

Nic víc než blázen,

Já chci jít do nebe,

Prosím tě, Neodcházej!

STŘELA

Stojí v řadě, nepředbíhá,

Čeká smrt, zatím klidná.

Až ji jednou povolali, konečně se dočká,

Natěšeně čeká na start, už spoušť někdo mačká.

Chladný kov udeřil, plamenem vzkříšena,

Odlétá tunelem, k tomu je stvořena.

Opouští domov, avšak je nadšená, 

Razí si cestu, vzduch jí nos zahřívá.

Život je krátký, cíl si už našla,

Však osud je zrádný, dnes nemá být šťastna.

Snad vítr moc foukal, snad byla už zašlá,

Svůj terč minula a letí do světa.

Prolétla oblohou, rychle jak včela,

Spatřila lesy, hory i jezera.

Až jednou v létě došel jí dech,

Dopadla na zem, holt měla pech.

TANEC

Žabák s žábou tancují

S každým krokem chybují

Ačkoli jsou bez sluchu

Vyskakují do vzduchu

V rytmu krupobití