Autor: Eliška Bartoňová

VÁNOČNÍ MŇAMINA

Perníčky ve vaně

upeču

s příchutí vodíku.

Ze střechy rampouchy

otluču

a bude v čem chladit rum.

Uválím koule

ze sněhu

s příchutí ulice.

V rybníku kapra

uvařím

brambory na slunci

usmažím.

Ohřeju balenou

čokoládu,

ohřeju šampaňské.

Polívku nechám

zmrznout na kost,

a bude do pohárů

zalitá horkým vínem,

šlehačkou a hřebíčkem.

Vyrobím prskavku

ze slámy a popela,

bude trvat dýl,

aby shořela.

Zapálím stromek.

Jenom dvě jehlice,

aby hořel.

Shořel.

Na jeho ohni

opeču stoleté

motýly mého dědy.

Vánoční tabule prostřena!

ZIMA

Sněhová peřina přikryla zem,

je to jak dlouhý, bílý, ledový sen.

Hustá je mlha,

duše se chvěje,

marná je snaha,

skočit do závěje.

Zůstal jsi sám a svíčka dohořívá,

zbyla ti jen tvá bílá hříva.

Mrazivý vítr tě k sobě volá,

smrt už ti u nohou, tiše lehá.

Potichu šeptá ti,

tak, jako dítěti.

Ty tady stojíš a mlčíš, jako před lety,

sleduješ vločky, ty malé zářivé klenoty.

Přemýšlíš o sobě 

a o svém životě,

tady ses narodil,

tady i umíráš,

na domov už jen marně vzpomínáš.

Času moc nezbývá,

vlk už se ozývá.

Jen zavřeš víčka svá,

vítr tě rozfouká.

Tvé tělo ve sníh se promění,

tvé činy však, nikdo už nezmění.

ZŮSTAŇ

Stojíš tu se mnou a čekáš na první sníh.

Ale než k tomu dojde,

uslyšíš tichý smích

osudu.

Vše, co bylo zlé,

to pojde.

Dobudu

a ty po mém boku.

Já po tvém boku

chytnu tě za ruku.

Břehy budou zmrzlé

až půjdeme.

Nebojíš se?

Zůstaň tu se mnou a počkej na první sníh.