Autor: Zuzana Skácelová

VLNY MOŘE

Řady vojáků pochodují po bitevním poli,

kde spolu větry, bouře válčívaly.

Jedna řada skýtá muže zmámené,

napospas dané boji.

Jinde mají muži srdce z kamene,

žádný boj jejich touhu válčit neukojí.

A všechny řady křičíce,

k nebi vyhazují čepice

v záchvatu radosti,

teď nastala ta chvíle

čepici odhodit, odhodit starosti.

Vyhráli, ušli míle, jsou na dohled cíle.

Teď na pobřeží poslední krok dělají,

nyní jsou pohřbeni v písku,

tmavá skvrna mizí v poli,

nenasytná, nové oběti nablízku.

HRDLIČKA

Kloboučku, kloboučku, kde tě jen hledat mám,

pro tebe celý den proteskním, provzlykám.

Scházíš mi, když přeji sluníčku dobrý den,

roní- li mraky slzy by zchladily zem.

Kloboučku, kloboučku, milý můj kloboučku.

Pomoz mi jej hledat, pomoz najít, větříčku

a usaď mi ho zase zpátky na hlavičku.

MLÁDÍ

Je jako louka rozkvetlá,

kde jestřábník, rmen ohnivě plá.

Vítr stébly pohrává,

melodie sladce voňavá.

Je jako malý potůček,

co protéká skrz palouček,

co zpívá, v zpěvu trylky

a ke hře využije každičké chvilky.

Je jako kamínek v tom proudu třpytu,

šedý, však s hrdostí květu.

Ač na místě vzdorně proudu odolává,

i ze sebehrubšího oblázek se stává.

Ráno, probouzím se u stolu,

polštářem mi kupa úkolů

a za peřinu kniha na straně otevřená,

kde se u lučiny třpytí bystřina.