Archiv ročníku 2016

Přihlášení

Registrujte se

Autorka: Julie Fišarová

 

NEBESKÁ NÁRUČ

 

jen pár krůčků od tebe sedávám          

přemýšlím nad tvou myslím  

jen déšť kapky z nebe spouští dál

a malíři portréty kreslí

zdál se my krásný sen                                    

jen v květinách byl jsi zahalen                                        

a tvá ústa nevině mlčela

 

když lebky a kosti zkříží tvář                                                      

a mlha zahalila tvoji zář                                                           

v dáli ses mi ztrácel blíž                                    

a já poklekla a na hrudi jsem měla kříž                                   

potom ztratil ses mi ze života                                                     

jen řev se ozýval v dál

 

je ve lži já jsem žila dál                                                   

jen ty sis užíval drahý bál                                                    

jen já pořád doma seděla jsem                                                  

a ze vší lásky smutku plakala jsem                                                 

ty ses od mě vzdaloval

 

zalykala jsem se                                                                

když dostala jsem zprávu                                                        

ty jsi ležel v nebeském chrámu                                                

jen stihla jsem se za tebe pomodlit                           

a potom už jenom bylo ticho a žádný klid

 

 

CESTA

 

Pod tajným zámkem schovávám přání                                                    

přání co tajně šeptá mi směr                                                         

nemám svůj kompas                                                                   

mám jen své cíle                                                                     

cíle co stojí přede mnou v před

 

v měsíčním světle                                                               

začíná pohled                                                                   

pohled mi řekne o krůček v před                                                      

rychlostí deště rychlostí žáru                                                    

postoupím na mé mapě v před

 

potlačit strach a potlačit smutek                                                    

rozvíjet můj malý květ                                          

okusit lásku                                                               

okusit úspěch                                                                 

okusit další posun v před

 

 

OSUDOVÁ CESTA

 

jako černá ovečka uprostřed stáda                                              

jako Ježíš co krvavé má záda                                               

jako měsíc uprostřed třpytivých hvězd                                               

skolena byla moje čest 

 

jako slunce zahaleno mraky                                                            

jako utajené znaky                                   

jako maličká kapka v oceánu                                                       

osud už mi kope jámu

 

já jako tělo bez duše                                                            

klopýtám suš k nebeskému soudu                                          

po cestě k rajskému proudu                            

a při tom se modlím k bohu                                                

aby z mého hříšného stohu ubral pár hříšných chvil                        

a  potom můj zvon odzvonil