Autorka: Kristýna Takáčová

ŠEPOT DO TICHA

Jsi šepot do ticha,

kdy život utíká

jak zpomalený film.

Jsi prázdnou frází,

kdy nám schází

dny nekonečné.

Jsi šepot do ticha,

co mlčky odtiká

a neozve se víc.

Jsi chvíle divoká,

kdy život neříká

všechno, co má.

V stínu sedíš jak přízrak,

co říct ti mám nevím.

Můj pohled k tobě míří,

Když vedle tebe sedím.

Jsi šepot do ticha,

kdy život utíká

jak zpomalený film.

Jsi prázdnou frází,

kdy nám schází

dny nekonečné.

Jsi jak šepot,

Co se najednou zjevil,

aby o mou jistotu

náhle mě připravil.

Jsi šepot do ticha,

co mlčky odtiká

a neozve se víc.

Jsi chvíle divoká,

kdy život neříká

všechno, co má.

Když tvůj hlas

ticho náhle prolomí,

já zapomněl, co říct jsem chtěl.

Ty však řekneš: „Jsi štěstí mí.“

A já jen:

Jsi šepot do ticha,

kdy život utíká

jak zpomalený film.

Jsi prázdnou frází,

kdy nám schází

dny nekonečné.

Jsi šepot do ticha,

co mlčky odtiká

a neozve se víc.

Jsi chvíle divoká,

kdy život neříká

všechno, co má.

V SRDCI TEMNOTA

Nebe se černá

v záři soumraku,

slunce se schová

hluboko do mraků.

Ozve se hrom,

nebem tne blesk

a k zemi snáší se

drobných kapek lesk.

Duní tu bouřka,

déšť se snáší.

Hle, tu je kapka

a za ní další.

Smočí střechy,

pohladí list

a skropí i písmo,

co nesmysl je číst.

KRUTÁ IRONIE

Tichý smích

Vznáší se nad krajem.

V předstírání

na život si hrajem.

Jen iluze,

to život náš je.

Rychle utíká

a krutě se směje.

Než pochopíme,

co život vlastně znamená,

zlomí nás,

pod tíhou skloníme ramena.

Nevstanem víc

a smrt nás dožene.

Chmurné životy

z našich těl vyžene.