Autorka: Nikol Mihalíková

NOČNÍ MOTÝL

Oheň jasně plápolá,

můra poblíž sedá.

Odkud vlastně přilétla

se ze tmy vyčíst nedá.

Přilákala ji zář ohně,

přiblížila se ještě více,

nebála se vůbec

téhle obří svíce.

Ani to jí nestačilo,

ještě blíže chtěla.

Tak aby se dotkla ohně

níž a níž letěla.

Plameny ji obklopily,

na popel ji spálily.

Byl to hrozný pohled – vážně!

Oči mi slzy zalily.

ZKLAMÁNÍ

Zranil jsi mé srdce tak hluboce a moc,

hrozně mě to bolí, komu říct si o pomoc?

Hroutím se pod tíhou zlosti,

pro tebe zpřelámu si kosti.

Pro tebe to udělám,

na světě už nic nemám.

A je tady temná noc,

kdo mi příjde na pomoc?

Nikdo jsem tu zase sama,

jen se svýma myšlenkama.

Všude ticho, temný les,

v dáli vyje vzteklý pes.

Jsem tady paní nebo host?

Cítím tvoji přítomnost.

Podívám se na oblohu,

pomodlím se k Pánu Bohu.

Udělám krok do dáli,

a už letím ze skály.

Vše se stane v půlminutě,

stihnu říct jen: „Miluju tě…”

POVOLÁN DO NEBE

Tvé přesýpací hodiny písek dosypaly,

ale proč takhle moc brzy?

Bůh se tě nemohl dočkat asi,

v očích mě palí slzy.

Stal se z tebe můj anděl strážný,

bdíš nade mnou neustále.

Když mám krizi pošleš úsměv,

pomůžeš, když mám na mále.

Ale já tě prosím!

Nemusíš nade mnou bdít,

vrať se na zem ke své milé,

a nenech mě o naší lásce jenom snít!