Autor: David Zahálka

O ZRŮDÁCH

Bestie příšerná

Krok přede mnou stojí

Vždy jde kam já

Nenechá mne na pokoji

Ta necítí zdaleka nic

Její duše je prázdná

Prach vychází jí z plic

Z chřtánu slova zkázná

Oči vidí pravý svět

Jak doopravdy je

To, co vidíš jako květ

V nich jednou uhnije

Ruce od krve

Krve tvých nejbližších

V srdci zatrne

Když její hlas uslyšíš

Ten hlas ničí světy

Z lidí blázny činí

Nenávistné věty

Však neslyší je jiní

Mysl nezná nic

Jen smrt a smutek

Utrpení bez hranic

Žádný dobrý skutek

Tak jsem před tou bestií

I poslední květina zvadla

Krok přede mnou stojí

Kolem ní rám od zrcadla

HANEBNÁ LÁSKA

Dívka zkažená

Mlčky leží

Snad je zasněná

Dál čas běží

Nic už nevnímá

Jak měsíc tichá

Pomalu umírá

Kulkou do břicha

Pleť jak jarní sníh

Bledou barvou hraje

Z očí vytrácí se smích

Srdce už jí taje

Po hebkých rtech

Proud krve stéká

Už neslyším dech

Hniloba zde vzkvétá

Zeje do ní díra

Je jak mrtvá laň

Opouští mne síla

A pokládám zbraň

Ke své lásce lehám

Chytám její dlaň

Odvahu hledám

Naposledy nabíjím zbraň

Dívka zkažená

Až dech se tají

Života zbavená

Já odcházím za ní

LIDÉ ÚPADKU

Naše doba shnilá je

V našich očích zdá se čerstvá

Zvířaty se nenazýváme

Však to my pácháme zvěrstva

Boháč žebráka obírá

Do ksichtu mu fluše

Všechno dobré umírá

Není poctivá duše

Dívka tak zamilovaná

Jen po penězích hyne

Muž, jemuž je oddaná

Zatím líbá tělo jiné

Nabízíš ruku pomocnou

Druhou z kapsy kradeš

Mlátíš stařenku nemocnou

V kabelce se hrabeš

Muži v saku a kravatě

Pro sebe z kasy vybírají

Zatímco veteráni z války

Na ulici hlady umírají

Je to normální prý

Svět pro peníze válčí

Řekni: Jsi uvnitř dobrý?

Nebo jen člověk další?