Autor: Kryštof Křeček

MÍSTO ODPOČINKU

Lakované dřevo krásně voní kolem,

nevysoká zídka - obehnaná polem.

Keře u vstupní mříže a relativní klid,

po štěrkové pěšině putuje slunce svit.

Čas se tady zastavil a ticho začalo vládnout,

snad květiny na mramorech nikdy neuvadnou.

Starosti odvál vánek, jak ze stromů listy,

jména všude kolem - protkaná jsou čísly.

Miliony názorů a mistrovských děl,

statisíce nápadů - místo mrtvých těl. 

LOUKA ZA MĚSTEM

Pozoruji vzdálené, převysoké kopce,

tyčí se a ztrácejí; nikde nemají konce.

Kam až oko dohlédne, samá zeleň přírody,

vdechuji tu atmosféru a počítám příhody.

Výprava do výšin, ty vůně kolem pojídám.

Jen travnatá louka a strom tiše stojí sám,

ten vítr listy na všemožné strany kolébá,

všude kolem sytá barva a zároveň pobledlá.

Lavička je kmenu tou jedinou společností,

pouze mlčky čekají oba bez bolestí.

Bez štěstí a bez stresu, tím vytváří umění-

jedineční, nádherní a zároveň tak průměrní. 

MYŠLENKOVÉ POCHODY

Nedovedu zařadit ty smíšené pocity,

které byly jednoduše na papíře použity.

Ty smíšené pocity, jež obývají hlavu,

ty myšlenky a názory co vybočují z davu.

Přemýšlíme opačně a zároveň podobně,

paralelně, obdobně, jak v zrcadlové podobě.

Význačné jsou proudy uvnitř našich síní mysli,

kde se tady objevily a odkud asi přišly?

Musíme donekonečna neustále mínit,

tak vyrval jsem je na stránky, abych se mohl zmínit

o veškeré té tíze uvnitř vlastního nitra,

která se líně probouzí jako po nocích jitra.

Bude tady zítra, vždycky, a přítomna je dnes,

však každá niterní bolest má svou předem danou mez.

Každý máme vlastní mysl - vášeň, radost, muka, 

tak uzřete mozek osmnáctiletého kluka.