Autorka: Eliška Kohlíčková
KAPESNÍ HOLKY
Některým mužům by ses vešla do kapsy na saku
do takové té malé co je na prsou
to aby tě měli blízko
hlavně si neublížit a neohluchnout
o tom to je
když ležíš a všude kolem zní akustický tlukoty
srdce
místo kapesníku
vrátila ses křehká a zranitelná
na těle obtisklá kolečka hrníčků od kávy
nezapomněla jsi zalít papírové růže?
máš na zádech pověšený lapač snů
je plný, vysypat nejde a váží tolik
co jedno pohlazení
až budeš odcházet
uklidni neurotická světla bez stínítek
a nepoužívej prosím parfém
z kůže ho totiž
nevyvětráš
_________________________________________________________________________________
poznámka pod čarou:
odcházej potichu.
EXTRAKTY LÍTOSTI
Vzpomíná že se probudil zavřenej v sáčku
po prsa ponořenej ve směsi sušených úsměvů a ovocnýho čaje
louhovali ho dokud z něj nedostali všechny city
a vůbec – jaká byla jeho první velká láska?
dřív bydlel v tvojí hlavě
proto jsi tak často měla zavřený oči
aby nemohli vidět jeho odraz v duhovkách a nechtěli ti ho vzít
nikdy nic špatnýho nedělal
jenom večer chodil ven a spal v tvých vlasech
všichni se časem odcizíme
vždycky to tak bylo
těsně předtím než zmlknou ozvěny zvonů
při čekání na zázrak
se ticho vždycky
odpouštělo.
ARCHIVNÍ ODMÍTÁNÍ (POSLUŠNOSTI)
Říkali že ses nevrátil domů
není důvod
sahat
na místa kde víš že dotyky nefungujou
a chodit do schodů mezi černý okna a křivý rámy
zbyly mi po obrazech který mi vzali když jsi odešel poprvé
ze stropu místo žárovek visí za zápěstí studený dlaně
zahřej je dej jim instantní lásku
prosím
nenech je být
vystřihávám kvůli nim srdíčka z papíru a lepím je na okraje prstů
nedrží a padají dolů jako listí z hrudi lidí co milují podzim
pozoruju cizí životy s překloněnou hlavou
otevřeným oknem a zavázanýma očima
jedno patro
svoboda na délku paže
tvoje nepřítomnost
nevím jestli si někdy zvyknu
na pocit nejistoty
co jim říct
když ses ani tentokrát
nevrátil.