Autor: Radek Rozkovec

PRO VALENTINU

Ty jsi má, jediná

pro Tebe bych v bitvě pad,

a kdyby ne, ať mi kat srazí hlavu snad,

nemohu již déle žít,

a po boku mém tě nemít.

Po boku tvém měl bych v srdci nádherný máj,

a v duši neutuchající ráj,

miloval bych tě sebevíc,

i kdyby nebyla síla v těle mém,

a tohle by nemělo býti snem.

I když nemohl bych únavou již víc,

s tebou bych měl rozzářenou líc,

miloval bych tě srdcem i duší mou,

nemohl bych zradit krásnou duši tvou.

Byl bych štastný, vyšla bys mi láskou vstříc,

nemohl bych se lásky zříc,

a proto přidej se ke mně teď,

a láska ti dá poté odpověď.

POCIT

Nemohu již snít,

musím celou noc jen bdít,

myslím na Tebe jen,

jsem totiž láskou nemocen.

Mám v srdci svícen,

jenž hoří nekonečným plamenem,

nemohl bych od Tebe cítit nezájem,

jinak by byl uhašen.

Těžké jak olovo, 

říct to slovo,

slovo miluji Tě,

nepřetržitě.

VZTAH

Oslovil bych Tě úvodem, 

políbil bych Tě začátkem,

prošel bych s Tebou celým životem,

šťastný bych zemřel závěrem.

Řídil bych se milostným zákonem, 

chtěl bych Tě k sobě přitisknout, 

za lásku Tvou, odměnil bych Tě prstenem,

od Tebe chtěl bych ANO zaslechnout.

S Tebou jsem troufalý,

když Tě nemám u sebe, jsem jak nevidomý,

stále Tě nosím v podvědomí, 

bez Tebe jsem však zoufalý.

Byla bys mi dobrá družka,

život by s Tebou nešel ztěžka,

nerozdělil by nás žádný láskovrah,

tak silný, tak pevný je náš vztah.