Autor: Lukáš Turner

PŘEDNÁŠKA

Ty, jenž s hlavou stojíš hrdě,

nechal jsi se zaslepit.

Dnes sám dopadneš na zem tvrdě,

propast musíš okusit.

Bys poznal pravdu skrytou v sobě,

pocítil své trápení.

Teď poznáš bídu danou době, 

kdy přijdou k tobě zvrácení.

Ty prosíš? Sténáš? Naříkej!

To tobě patří, sám sis zvolil.

Teď cítíš pravdu. Polykej!

Tím, čím jsi číši dávno přelil.

Co zbylo ti teď z pýchy tvé?

A kdo ti podal ruku žití?

Když plazíš sám se, v poušti své

a přemítáš nad smyslem bytí.

Již nastal čas, tak pravdu přijmi!

Ukonči své trápení!

Ten ostrý střep si z rány vyjmi.

Vzdoruj tomu mámení!

Život tvůj se rázem změní

přijdou ti, jenž chtějí žít.

Věř, čiré víno nevypění.

Pak poznáš význam slova být.

DŮVOD

V jase svitu večernice

bouře noci odlétá,

by nastal zmatek a nic více

zbyde duše stoletá.

By bylo málo prosit, sténat

žádat sobě milosti

a na oltáři hlavu zvedat,

stát zde ve své prostosti.

To úděl tvůj, to trpěls ty

to bylo první zmizení.

To anděl můj, to  svět jsme my,

to bylo to mé trápení.

Tvůj hlas se nesl širou plání

a steny mé hned z nenadání

tam ukončil ten hrozný čin,

ten smutek zná již pouze Rýn.

Já cítil, jak mi tuhne krev,

když uzřel jsem ten sprostý jev.

To před popravou bylo blízko,

i mraky sešly kousek nízko.

Zbraň má tkvěla tobě v hrudi

a dodnes mě tu ze snu budí.

Vrazi tví zde stáli tiše,

zrozeni k mé velké pýše.

Však na vzdor můj již nezbyl čas,

z po za mne zněl známý hlas.

„To trest tvůj jest, to za tvé činy,

bys nezbavil se nikdy viny.

Dnes život svůj nám v šanci dáš

A prohraješ tak vše, co máš.

Tak navždy žij ve věčných mukách,

nikd nespočine ve tvých rukách.“

„Tys vzbouřil se, i to my víme.

Nad tebou zde stále bdíme.

Tvým dnům jest konec, sám to víš.

Už nikdy nebe nespatříš.“

Jen ostrá bolest, stéká krev,

já cítím, jak mé tělo chřadne.

„To není konec!“, zní můj řev.

„Já vrátím se skrz všechny dávné!“

Teď zrozen z prachu, bolesti,

zde trpím za své starosti.

Tak první byl jsem znovu zrozen,

na tvou Zemi sprostě hozen.

Já najdu lásku, získám hlas,

a projdu branou světla zas.

POZNÁNÍ

Jasné poledne změň

v půlnoční hodinu nejtemnější,

bys uzřel činy svých

předchozích rozhodnutí,

neboť následky svých vizí

si neseš s sebou celý svůj

nudný život, kterýžto byl 

naplněn pouze z půli

ve věčném koloběhu, opakujícího 

se pod rouškou lží a pomluv,

kterými jsi si snažil zajistit

hladké proplouvání touto realitou,

jež sis tak vehementně tvořil

ve své, bolestí a přetvářkami,

pokroucené mysli, a právě proto

si nejsi vědom svých opravdových

dovedností, díky kterým bys byl

schopen zazářit v tomto ponurém

světě bez omezení a předsudků,

kvůli kterým se schováváš 

do své křehké ulity, abys

unikl z problémů, které sis

sám vytvořil pro vlastní účely, neboť

toto je tvé pravé poslání, které

naplní tvůj osud zde na Zemi,

a proto odpoutej se od všeho známého

a nech vše plynout tak, 

jak sis sám zvolil.