Autor: Jan Vařejka

12.9.

Půl prvé,
městem jde.
Půl druhé,
ulicí jde.
Půl třetí,
do domu.
Půl čtvrté,
ke komu?
Půl páté,
ke mně.
Půl šesté,
do bytu.
Půl sedmé,
návštěva.
Půl osmé,
mě změří.
Půl deváté,
příměří.
Půl desáté,
zavírám.
Půl jedenácté,
otvírá.
Půl dvanácté,
vystřelí (poledne).
Půl třinácté,
ležím tu.
Půl čtrnácté,
jsem bez krve.
Půl patnácté,
svíce zhasla.
Půl šestnácté,
vosk je pryč.
Půl sedmnácté,
nikdo nic.
Půl osmnácté,
ležím tu.
Půl devatenácté,
pusa dokořán.
Půl dvacáté,
oči nevidí.
Půl dvacáté prvé,
dech nedýchá.
Půl dvacáté druhé,
sluch neslyší.
Půl dvacáté třetí,
byl jsi to ty!
Půl dvacáté čtvrté,
ticho na jevišti.
Půlnoc,
kdo vzpomene,
co skryla noc?

15.9.

Cesta do ráje,
úzká pěšina,
tudy bloudila
koho hodina?
Úzká na prsty,
tam je radosti,
zvoní andělsky
dětské hlásky.
Úzká na světlo,
jeden paprsek
slyším,
zvoní můj zvoneček.

15.9.

Pod listy palmy
chtěl bych usínat,
usínat tiše
jako noční pták.
Vítr mou peřinou,
písečné polštáře,
tam,
tam je schovám,
slzy krvavé.
Oko obestírá
opar nad vodou,
oko je skryto
noční záclonou.
Oko nad vodou,
strach je ve vzduchu,
cítím,
hvězdy zhasínají.
Slzy zamrzají,
ledy tají,
oči otevřené
nevidí,
co nikdo neléčí.