Autor: Viktor Malina

NUSELSKÁ ROMANCE

„Moje drahá,
podívej,“ povídám zasněně,
„hvězda padá.“
Pozor zrada!
Zmátla mě baterka na čele
samovraha.

MÁM RÁD HOSPODY

mám rád hospody, kde čepujou žlutopramen
mám rád hospody, kde smrdí kouř z nejlevnějších cigaret
mám rád hospody, kde blikají automaty
mám rád hospody, kde opilci chodí chcáti ven na zeď

místo, kde vítězí prohřešky nad vírou
smrdí jim pivo a štamgasti řvou
že pěna končí se hluboko pod mírou
proč jste mi zavřeli hospodu mou?

z hospody vrací se jedině pod parou
vadí vám, že chůzí klátivou jdou
než ve svých domovech poklidně spočinou
proč jste mi zavřeli hospodu mou?

snad z pultu kape hnus
krysy se derou ven
co je vám do toho
že tak chci žít

že se vám horší vkus?
zákon je dodržen!
co je vám do toho
že tu chci hnít

mám rád hospody, kde čepujou chcalopramen
mám rád hospody, kde smrdí kouř z nejlevnějších cigaret
mám rád hospody, kde blikají automaty
mám rád hospody… kam mám jít teď?

FILIPIKA NA KLUKA, CO MI ŠLÁP NA PALEC VE FRONTĚ NA TOALETU
aneb JÁ HLÁSÁM HOMOCIDU

Planetou se pandemicky šíří další mor,
hordy dravých vetřelců, jež zlomí každý vzdor.
Zpustošili niky od vod po vrcholky hor,
clony kouře z ropných plošin míří za obzor.

Bipedální zrůdy, kudy chodí, tudy škodí, i když
trpí hlady, možná z nudy mladé plodí, tak se rodí
miliarda nových duší každých patnáct let
zaplaví svět.

Každý z nás si s sebou nese svojí část viny,
zorali jsme džungle v pouště, pastvy v pustiny.
Pokud chceme i nadále dělat kraviny,
všechny naše přednosti se změní v slabiny.

Ať si kdo chce co chce mele, lidstvo spěje do pr…
Dějiny se v agonii rodí z krve a popele.
Hladomory a války nejsou to o čem sním,
ale co s tím:

Já hlásám homocidu!

 Než nás pošleš všechny do nebe,
 zastav se a začni u sebe!
Však nás to nemine
a tíže svědomí
fyzicky nebolí,
já hlásám homocidu.

 Na co si to hraješ frajere?
 Země si nás sama přebere.
Co když to nestihne?
Sám cítím puzení
chopit se vedení
odčítání lidu.

Nakonec se najde něco, co nám zlomí vaz,
my vlastníme dějiny a evoluce čas.
Otázka zní, co tu za pár se let zbude z nás,
když pod sebou řežeme si větev na doraz?

Společnost řízená ziskem žije s neustálým riskem.
Zmizí éra kapitálu z reality do análů,
než poslední stopy po ní navždy zakryje
anarchie.

 A koho zabiješ?
To ať veme ďas,
stále platí rovnoprávnost genderu, vír i ras.
Do vlastního předvýběru nechci strkat nos,
nechť rozhodne o přeživších nezávislý los.

Zemřou různí lidé, zemřou křesťané i židé,
beru ženy, děti, starce, muže s prácí i bez práce,
sedm osmin populace, snad pro příští generace
získám pár let klidu.

Já hlásám homocidu!

 Jak to chceš provést?
Nevím. Návrhy?
 A co takhle infekce, rezistentní TBC,
 marburg nebo ebola,
 ať pak nejsi za vola,
 že nás půlka přežije.
Však nemusím zabíjet.
Co chemická kastrace,
rozsev antikoncepce
po životním prostředí,
hlavně ať to nebolí,
hlavně ať moc netrpí.

Já hlásám homocidu,
globální homocidu,
nádhernou homocidu,
hlásám odčítání lidu!