Autorka: Jolanta Niemiec

,,Jsi dítě satana! Vypadni z mého domu!"
A to jsem byl jen gay. A taky velký křesťan. Křesťan, který je gay - tím pádem satanovo dítě. A pak, že tenhle svět není zvrácený. Protože když jsem gay, nemůžu být křesťan. A když jsem křesťan, nemohu být gay. Nemůžu věřit v to, co věřím, protože jsem.. jiný? To slyším na každém kroku. A v kostele se na mne otáčejí s opovržením. Copak za to můžu? Mám být někým, kým nejsem, jen abych mohl být právoplatným křesťanem a lidé mě měli rádi? To dohromady moc nejde. Máme být tím, kým jsme. Neschovávat se za žádnou masku, ale přesně to chtějí lidé, abychom dělali. Byli stejní.
Moje náboženství mi dovoluje být gay, ale jen pokud budu celý život žít v celibátu. Stejně se to ale netoleruje. Lidé to netolerují. Jenže já se mohu snažit, celý život jsem se snažil, ale ženy mě jednoduše nepřitahují. Zkoušel jsem se dívat se na to z různých hledisek, jak psychologických, křesťanských nebo vědeckých. Jenže každé tvrdí něco jiného. Podle psychologie, je to jen jakási psychická porucha nebo úchylka, kterou se dá i nedá léčit a z vědeckého, že to, jaké budu orientace, se rozhodne ještě před tím, než se narodím.
Je ale zvláštní, že v časech, když se vytvořilo křesťanství, vztahy mezi stejným pohlavím, v mnoha zemi nebyly ničím zvláštním. A přesto v Bibli stojí: Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království. Ale já věřím. Věřím v Boha a snažím se žít jako dobrý člověk. Dělám vše, jak nejlépe to dokážu a ano, chybuji, ale to každý. Ale nemám právo věřit, protože jsem homosexuál. A celibát držet znamená nechovat se jako člověk. Odepírat si něco, na čem stojí celá lidskost.
Jenže já miluji. Miluji jednoho muže. Nedokážu si odepřít s ním život takový, jaký mají mezi sebou jiní lidi. Protože ho miluji. Nevím, jestli je to přesně definice lásky, jednoduše si nedokážu představit život bez něj. Možná bych mohl, ale nechci. On mě dělá šťastným každý den, i když jsme rozhádaní. Jelikož vím, že stojí při mně. Ztratil jsem celou rodinu kvůli tomu, že nejsem jako oni, jeho bych ztratit nedokázal. Sám žít nemůžu. Jenže kdybych po něm nesměl toužit, nedokázal bych to. Potřebuji vědět, že jej můžu kdykoliv obejmout, políbit, cítit a jednoduše s ním žít. A jestli chci být pravý křesťan, znamenalo by to, nebýt člověk. A to nedokážu už jen z důvodu, že bych se hnusil sám sobě, protože bych si nalhával něco, co není pravda.