Autor: Krusaidr
HLADINA
hozen přes palubu jsem byl
pro vytvoření místa ze všech sil
do vody uprostřed ničeho
nic než plavat mi nezbylo
postupně i to smysl ztratilo
po nekonečném čase padám únavou
mou maličkost nechtěnou
pozřen vodou zčeřenou
mé tělo pozvolné
proudem nesené
klesá do temnoty
jenž rostla v srdci roky
věděl jsem že budu pohlcen
vlnami rozdrcen
když už si myslím že vyplavávám
opět propadnu do hlubin
dech už postrádám
vidím hladinu lesknoucí
dostane se tam jen proud bublin
mé tělo pomalu tonoucí
začíná oči zavírat
a pomalu usínat
poslední myšlenka prosvitla
proč se vlastně nořím do ticha
kdybych se od všech oddělil
nemusel bych být na dně sil
mé tělo pozvolné
proudem nesené
klesá do temnoty
jenž rostla v srdci roky
věděl jsem že budu pohlcen
vlnami rozdrcen
KVĚTY LÁSKY
podzim blížící
nese lístky padající
připomínají náš dávný slib
jenž do květů byl vyryt
nechej mě jít
chtěla bych si své sny splnit
chci však s tebou stále žít
pořád tě miluji
proto toho lituji
že se musíme rozdělit
můj svět je pláčem zalit
květy kolem letící
suší ti oči brečící
musím má milá odejít
pár věcí si zařídit
náš slib v srdci zapsaný
naše duše jsou dávno spojený
stromy kolem kvetoucí
jsou svědky naší lásky planoucí
zapsali do sebe slova co tíží
naše cesty se znova zkříží
pokaždé když se ven podívám
snadno si na slova tvá vzpomínám
chtěla jsi abych si srdce tvé vzal
abych na tebe chvíli počkal
pořád tě miluji
proto toho lituji
že se musíme rozdělit
můj svět je pláčem zalit
květy kolem letící
suší ti oči brečící
ŠERO VE DNE
cesta je daleká v mlze ztrácená
jsi neznámá a přece jediná
kdo mě může v barvě zahlédnout
jak se snažím proudem plout
mou tvář považuji za ztracenou
vydej se na cestu tmou
jiskro má zbloudilá
v tichu ztracená
nenech se zavát
do temnoty kolem nás
s pocity co máš
kroky mé tlumené tepou v temnotě
jenž tvoří mezi námi mříž
cítím že jsme každým krokem blíž
prosbu svou nesu v modlitbě
tak vzpomeň si že na obzoru plane světlo tmou
jenž zavedete tě za mnou
jsi jediná kdo vidí mou tvář
nepoužiješ však svůj zrak
nese odkaz prázdnoty
jenž spadla do temnoty
tak prosviť ten hustý mrak
jiskro má zbloudilá
v tichu ztracená
nenech se zavát
do temnoty kolem nás
s pocity co máš