Autor: David Antoš

ZA SVITU LUNY

Luna se halí rouškou temnou
Noc se střetává s večerem
Noci tma společnicí věrnou
Spolu ovládli už celou zem

Noční pláž je doupě dvou duší
Skrytí stíny za svitu luny,
Sebe zří. Velmi tiše dýší
Líbají se za zvuků vlny

Nocí vanul studený vánek
Milenci však chladu nedbali
Vysvlékli se spolu z plavek
Do vlažného moře skočili

Vzduchu vůně moře zavládla
Avšak my dva jí necítili
Tiskli jsme k sobě svá těla
Měli jsme všechno co jsme chtěli

Slunce pak začalo vycházet
Milování čas tím už skončil
Duše se začaly opouštět
Večer se už nikdy nevrátil

SOUVENIR

Sním a vzpomínám na doby
Kdy jsem byl opravdu šťastný
Žil jsem plně život krásný
Žil jsem a blížil se nebi

Vzpomínám, mysl umírá
Čím jsem kdysi byl a čím jsem
Vzpomínky jsou mi čirým zlem
Temnotě se má mysl vzdá

Minulost mě jen chlácholí
Že co bylo, zas může být
Já nechci minulostí žít

Zrak upírám vpřed, mysl vzad
Na stole čepel, v srdci krev
Uchopím ji, vypustím hněv

SLZY TICHÉ NOCI

Slza padá do křiku tiché noci
Sny se roztříští, probudí den
Svá víčka prudce zavřu jen
Skrčený čekám bez pomoci

Srdce mi zrychluje, dech též
Snažím se přežít, kvůli tobě
Sázím na poslední pud v sobě
Slyším, jak mi v hlavě křičí běž!

Slza padá do křiku tiché noci
Sny se roztříští, probudí den
Stále prchám snad je to sen

Snažně prosím o tvou pomoc
Snít však není naší pravomocí
Slza padá do křiku tiché noci