Autorka: Markéta Nepalová

TAJEMSTVÍ

Chci znát všechna tajemství,
jenž tvá krásná tvář střeží.
Chci znát všechny pocity,
jenž tvé srdce tolik skrývá.

Proč ode mne utíkáš
s tváří chladnou bez citů?
Proč nechceš se mi svěřit
se všemi tvými starostmi?

Možná, že se jen bojíš,
říct všechna svá tajemství.
Možná, že se jen stydíš
za hříchy své minulosti.

Nikdy tě nenechám
znova odejít, ode mne.
Nikdy tě neodsoudím.
Vždyť každý z nás má minulost.

I já mám své hříchy,
ani má minulost není nejčistší.
I já se utápěla v lítosti
bez možnosti odpuštění.

SLOVA

Slovo
Slovo dalo slovo…
a vznikla věta.

Nevím, co si mám myslet
o myšlenkách schovaných,
v písmenech, slovech a větách tvých.
Máš snad v úmyslu naději mi dávat?

Naději falešnou či zcela upřímnou?
O co se to vlastně tady snažíš?
Zadupat do země se mé srdce chystáš?
Či učinit mě šťastnou a milovanou?

Nevím, zda mám věřit naději.
Párkrát mě již nachytala
a mé srdce pláče bolestí,
jež bota naděje způsobila.

Již spoustu trhlin má mé srdce
na něž by nitka nestačila.
Lék hledá však i duše,
láska, by možná zapůsobila.

LEDOVÉ SRDCE

Každý večer naděje je,
když slova tvá se objeví.
Mé srdce pomalu taje,
když obalí se novou nadějí.

Pokud mě však nemáš rád
nedávej mi falešnou naději.
Raději zůstaň bokem stát,
poznáš, až se srdce zlomí.

Bojím se možnosti lásky,
která chystá se mě chytit.
Nedbajíc na nebezpečí dálky
chtěla by mě nyní lapit.

Naděje a faleše dals mi
kopec, já hloupá ti věřila!
Už jsem pouštěla tě k srdci.
Které jsem ledem nyní obalila.

Víra k člověku ve mně mizí,
už víc nevěřím Vám!
Osoby blízké jsou náhle cizí,
bez lásky se přežít nedá.

Láska zdá se nyní klamem
zjizvené srdce obalené ledem.
Led, jenž již netaje, bolí.
Srdce bez lásky umírá.