Autorka: Natálie Soldánová

VÁLKA

Zázraky se všude dějí,
lidé si své přání přejí.
A když padá hvězda,
vidí ji až z města.

Letí, letí, kdoví kam,
já si tam na ni počkám.
Donutím ji splnit přání,
ať nás celý život chrání.

Před těmi, co špatní jsou,
své hlouposti se jen smějou.
Pravda je to odvěká,
válka všechny vyleká.

Prosím všechny s mocí,
bojujte se vší bojovností.
Chraňte nás, co nejlépe to jde,
nenávist už mezi všemi koluje.

Za chvíli už z toho bude třetí světová,
horší, než kterákoliv jiná.
Za mír se modlíme,
spor za hlavu hodíme.

Bude nám všem líp,
to stoprocentně vím.
Dejte na radu mou,
ať vás nedostanou.

MY DVA

Krajina krásná jako sen,
volá na nás z dálky.
Navždy budeme spolu jen,
i když budou války.

Jen my dva,
nic nás nerozdělí,
budu jen tvá
a nikdy nebudeš osamělý.

Krajina krásná jako sen,
s tebou strávím celý den.
Jsme jako Romeo a Julie,
mezi námi je chemie.

Chemie lásky a citů,
složená z krásných pocitů.
Mám tě ráda, ty máš mě rád,
vedle tebe budu navždy stát

SMRT

Ty neslyšels můj noční pláč,
myslel sis, jak statečný jsem rváč.
Se životem já se peru,
ani však nevím, kde sílu na to beru.

Myslel sis, jak člověk jsem šťastný,
se všemi že poperu se pastmi.
Já však jen prostý slaboch jsem,
říkám si „Bože, už mi život vem!“

Přesto jsem moc slabá,
než abych si život vzala.
Já večer často pláču hořce,
že ve mně matka vidí pouze sobce.

Usnout, a už se neprobudit,
budoucnost v dál zahodit,
to je moje přání,
splňte ho, má paní.

Mou paní je teď Smrtka,
milosrdná stará tetka.
Ta sekne svou kosou,
můj život už nebude jen pózou.

Vzduch se mi zasekne v hrdle,
do temnot pak padnu hnedle.
Ty měl bys být z toho celý pryč,
ale vezmeš jen svůj ostrý rýč.

V zemi díru vykopeš,
bez okolků mě tam zahrabeš.
Povzdechneš si jen,
že den jsem ti zkazila,
tím, že dnes jsem se zabila.