Autor: Jakub Krédl

OČI

Temná jako nocí taj,
temná jako mysl lidí.
Temná jako lidské bytí,
temná jako známý kraj.
Dva bratři jdou pustinou.

Dveře světa zavírá před nimi,
dál již se nedostanou,
začínají prosit na kolenou,
co se to stalo s těmi lidmi.
Dva bratři jdou pustinou.

Až tak je temný tento kraj,
Jehož jméno všichni znaj.
Bratři na svět shora hledí,
Dva bratři jdou pustinou.

BUDOUCNOST

Zmrzačeni časem, hledaje místa bytí,
odmítavým pohledem vrací se stále.
Poslední květ růže opadl,
nastala jejich poslední chvíle.

Tělem již ne, však duší stále s námi,
tak žili ti, co stvořili náš svět.
Bez vděku či vlídného slova,
jejich potomci převzali ono dílo.

Za tu dobu se mnohé změnilo,
co líbilo, se změnilo, co nelíbilo, zmizelo.
Svět znovu upadl do temnoty,
budoucnost beznaděje nastala.

Listí opadlo ze stromu,
rybník zasněžené ruiny zamrzl.
Na vesnici si již nikdo sněhuláky nestaví,
dobro ze světa nadobro vymizelo.

ROMANTICKÝ THRILLER ZE ZIMY 2007

Tu závějí sněhu postava se brodí,
smrtící bílá všude kolem.
Vyčerpán lehá si a slzu roní,
však toto místo se nestalo jeho posledním soudem.

Z posledních sil vstává a jde,
dokud ho nohy nesou.
Mráz dostal se pod šaty jeho,
snad dožije se dalšího dne.

Chata v lese stala se jeho úkrytem,
oheň však ucítili vlci.
Blíží se blíž a blíž,
ve stínu této hrůzné noci.

Muž bráníc svůj holý život,
bojuje velice dlouho.
Vlci se zahryzávají do jeho ruky,
muž ucítí konec své síly.
Tak vezme nohy na ramena a utíká přes zdejší luky.

Dech mu nestačí, nohy již necítí,
avšak dostal se nadosah svému cíli.
Chaloupka se známky života,
muž vejde s klidem dovnitř.
Nikdo tu však není, tak sedne si a usne.

Pak probudí ho až rána do spánku.
Tu v chaloupce na kraji lesa kanibalé žili,
po muži už nevidím ani známku.
Zřejmě ho snědli či uschovali na dýl blázni,
tak zemřel náš hrdina, v ten zimní čas krásný.