Autor: Antonín Bartůněk

OPERACE

Hlava mi třeští jak zemětřesení
pojídající do své černočerné propasti
všechny lidi a jejich šedá sídliště

Já kostlivec rozprostřel jsem se po stole
vedle nemocničních vidliček a nožů
nerezově studených jak psí čumák

On rozřízl pohledem kůži - skalpelem vnikl do masa
barvy uzeného hovězího jazyka
Krev kapala jak smůla ze stromů

Jezero rajské omáčky s těstovinami
jako tlukoucími mastnými orgány
vytvořilo se na Jeho botě

Vůně éteru a pohlazení bílých plášťů
vznáší se nad mou rozříznutou lebkou
hledící na skřivana, jenž upijí z blankytu

Zbývá jen zamotat do bělavé kůry moje tělo
a z oken od pavučin jej vyhodit ven
na červivé smetiště a uvolnit tak místo

---

ALKOHOLIK

S výronem kotníku
procházím se Prahou
kamennou hlavu
od alkoholu
těžce skrývám pod čepicí

Ve smokingu
po dlažebních kostkách
z kavárny
ne z hospody
jsem přeci lepší člověk - vracím se domů

Klíč vrzne
dveře zmizely pryč
na sofu
ulehám
jak rozbité sklo na lopatku

Oči se klíží
podvědomí usíná
ale skřítek ve mě
už se těší na zítra
až přijdu ve stejném stavu

---

DENNÍ STRAVA 

Na poetický chléb
mažu realistický džem.
Studenou meltu
liju do záchodové mísy.
Snídani mám za sebou.

Divan prohýbá se
pod mým těžkým srdcem.
Melancholický drink
nestoudně šplouchá v žaludku.
Svačinu mám za sebou.

Z tisíce slov jsou činy
a činů lidé se bojí.
V rytmech tónu strachu
myslím na hlad.
Oběd mám za sebou.

Když lež se promísí v sítu
zbude snad pravda?
Když spolknu arsenik
otrávím mozek nebo duši?
Další svačinu mám za sebou.

V podvečeru odchází měsíc
a i moje otázky.
Se smutkem v očích hledím
na chléb v realismu.
Večeři mám za sebou.

---