Autor: Jana Němcová

NEVINNOST

Lilie bělostná

vhozená do světa.

Zarytě tak ctnostná,

jak královna Alžběta.

Neškolena principům

v každém z nás vštípeným,

čelilas zlým vtipům,

těm do srdce mířeným.

Čekalas přijetí,

přátelství, lásku.

Namísto objetí,

máš přes pusu pásku.

---

STROJENOST

Předstíraný úsměv ztrápenou duši skryje,

všechno skvělé zdá se, zkrátka utopie.

Kdo však delší dobu na tomto světě žije,

ví, že to, co krásné, uvnitř ohavností hnije.

Prý že velký úsměv šťastného ducha značí.

Proč je tedy pod tou maskou tolika lidem k pláči?

„Usmívej se trochu. Proč se pořád mračíš?“

Slýchat denně tato slova, to snad poslechnu je radši.

Realita často pod povrchem se skrývá.

Rozdíl mezi zlem a dobrem úsměv lehce smývá. 

---

ROZPOLCENOST 

Jsem ďábel uvězněný v lidské společnosti.
Jsem divák vnímající všechny maličkosti.
Jsem herec ve svém vlastním životě.
Jsem větřík vanoucí na Golgotě.

Jsem oheň pálící všechen lid.
Jsem motýl, před zlým světem skryt.
Jsem skříňka v rukách Pandory.
Jsem člověk, všemu navzdory.

---