Autor: Pavel Kučera

Skála

Cestu lemuje prý,

trní jen bezcitné,

tají mysli cenné,

tají jí údolí.

Nahoře jsou vidět,

milí, dva vždy mladí,

karafiátu květ,

mlčky matně jatí.

Na cípu výšlapu,

sahá pohled říší,

mezi stromy dubu,

a přírodní duší.

Nahoře si leží,

milí, dva navždy sví,

již se jiným blíží,

nebýt na list žhavý.

Malba laň údolí,

blankyt, čerstvá zeleň,

čas to vše promění,

ukáže vše červeň?

Nahoře teď sedí,

milí, dva láskou mdlý,

o zpěv pěvců chudí,

příliš city utlí.

Kaple jedinečná,

vršku Skály patří,

zlodějka srdečná,

z které všechno září.

Nahoře se pojí,

milí, dva stmelení,

jak se svižně hojí,

kde je chutě tkvění.

Když Skála tak kradmá,

skrývá tak vzrůst její,

mlží pak dilema,

karafiát dvojí.

Nahoře se klubou,

milí, dva jako pár,

domněnka u obou:

omyl či vášně dar?

---

Narozeninová

Mandle jak bavlny,

v moři perleťovém,

a lískové vlny,

celé v sadu snovém,

liliemi plný,

melodicky medovém,

s porcí mladé šelmy,

jen hory v jádře mém

přenáší, pozvedá

duši, podstatu mou,

ne jedna beseda,

zní písní dojemnou.

---

V břiše květ

Klíčí v břiše jemný květ,

má milá, nač se chvět,

z cukru třešeň, jasmín,

a další kvítí planin,

buje sazenička,

buje naše úroda,

úroda perlička,

vysadila příroda,

jemný to div a dar,

přejí si tvůrci díla,

aby šarm vršků zral,

karafiát, něžná víla.

---