Autorka: Klára Černá

Stojím v louži šarlatové krve. Ruce mám potřísněné od té lahodné tekutiny barvy zapadajícího slunce. Z pusy mi visí špička jazyku. Zorničky mám vzrušením rozšířené. Dívám se na její mrtvé tělo. Blond vlasy má zbarvené do červena a obličej má stažený do zděšené grimasy. Jaká to úžasná scenérie. Přímo se třesu nadšením. ,,Nemusíš mít strach drahá, tvůj dar bude náležitě využit," vysmeknu bezvládnému tělu poklonu a popadnu ze země motorovou pilu. Klidnou noc prořízne zvuk pily. S bušícím srdcem jí rozříznu lebku. I přes ten rámus zaslechnu hlasité křupnutí, jakmile nádoba pro ten skvostný mozek praskne. Vypnu božský nástroj od krve a nahnu se k její rozpůlené hlavě. Vidím ho. Třesoucími se rukami uchopím její mozek. Vytáhnu ho. Tuto činnost doprovází krásně znějící čvachtání. Přímo orgasmus pro mé uši.

Položím mozek na prkýnku a zkušenou rukou uchopím nůž. Přesnými pohyby vedu jeho lesknoucí se čepel a porcuji ten skvělý orgán. Centrum všech vědomostí. Mozek knihomolky. Jakmile to sním, získám nové poznání! A až sním dostatečné množství těchto pochoutek, už mě neodmítneš má drahá Emilie. Odpusť mi mé minulé já. Nebyl jsem chytrý a neměl dostatečně vysoké IQ na to, abych byl hoden tvého srdce. Ale změnil jsem se kvůli tobě! Unesl nejchytřejší a dal jim stejnou hádanku, jakou jsi mi dala v našem vztahu. Každý, kdo dokázal přijít na odpověď, stal se vyvoleným. Bůh ho seslal a postavil do mé cesty z jediného důvodu. Abych překonal lidskou inteligenci a stal se nadčlověkem!

Šíleně se rozesměju. Nabodnu na vidličku kousek syrového mozku. Slastně si olíznu horní ret. Jakpak asi bude chutnat žena, která milovala knihy víc, než mne? Rozkousnu maso. Bohatá a jedinečná chuť zalije má ústa. Chuťové pohárky na jazyku doslova tančí a oslavují vědomosti této ženštiny. Dokonalý symbióza všech chutí. Převaluju sousto na jazyku. Chci, abych tohle mohl jíst pořád. Začnu se nacpávat mozkem. Nedokážu přestat. 

Spokojeně si oddychnu. Jsem nacpaný. ,,Děkuji za jídlo," špitnu v naprosté blaženosti. Jsem zase o něco chytřejší. Ty, jenž čteš tento kraťoučký záznam. Jsi dost chytrý? Dokážeš odpovědět na mou otázku? Svět je plný čeho? Víš to? No tak víš? Pokud ano, řekni, jak se jmenuješ? Aha, tak krásné jméno. Chápu. Miláčku, kdepak bydlíš? Chci tě vidět. Čichat tvou rozkošnou vůni. Vidět tvůj zděšený pohled. Sledovat vyhasínající jiskry života. Jíst tvůj mozek. Nemusíš se ostýchat, jen mi to dopřej. Podvol se mi a můžu ti slíbit, že spolu zůstaneme už navěky.