Autorka: Kristýna Olšovská

CHYBA

Udělal jsem chybu

a do teď za to platím,

věděl jsem, že to zdrbu

a že tě tím ztratím.

Bolí mě z toho srdce,

že zranil jsem ji, já vím,

nikdo tu není soudce,

i přes to se teď trápím.

Bolí mě z toho hlava

v žalu se utápím,

že možná byla pravá,

to už se nedozvím.

Chlast je denní rutinou,

vzpomínky se vrací,

bolest nechce uhynout

a radost se ztrácí.

Proč jsem to sakra dělal!

Stálo mi to za to?

Za jinou jsem běhal,

a jí říkal zlato.

Sic je všechno za mnou

a další holku mám,

nervy mi jen hrajou,

že sebe málo znám.

OSUD

Nemusíš mi věřit,

nebo mě mít rád,

mám touhu se ti svěřit,

a v tom je ten zvrat.

Bolí mě z toho hlava,

z toho co ti tajím,

neboj se toho hada, 

co na prsou si hladím.

To všechno je můj osud

a ty do něj patříš

vím, že je to pro stud, 

a že patřím za mříž.

To vše ti teď říkám

a s nadějí se vracím,

neříkej to běhnám,

které já ti platím.

Bolí mě z toho hlava,

z toho co ti tajím, 

neboj se toho hada,

co na prsou si hladím.

Neboj se jeho jedu,

co život ti krátí,

sic za dlouhou dobu,

přec se ti to vrátí.

KARMA

V zrcadle se dobro ztrácí,

všechno zlé se jí teď vrací.

Svět ji soudí za zlé činy,

utápí se v hloubce viny.

„To co já jim oni zas mně,

světlo, naděje v hluboké tmě.“

Konec blízko hodně se zdá.

Oni se neptají. Ona se vzdá.

Výška ji na dno potopit může,

s tímhle jí nikdo už nepomůže.

Vina ji sžírá každým dnem víc,

už ani slzy nechladí líc.

Už všeho konec zdá se teď být,

nikdo ji rád už nemůže mít.

Chce vše vzdát rychle, bez boje, lehce,

hrdosti sbohem, bojovat nechce.