Autor: Michal Němeček

MRTVÉ DUŠE

Temný závoj obklopil naší zem

a my věděli, že se z něj nedostaneme ven

vše začalo byt tak temné a chladné

krůčky nás všech začali být tak strašidelné a trpké

na dotek zas chladné a vlhké

přesto jsme se nevzdali

a temný závoj jednoho dne nad sebou

ztrhali

pak už jen déšť a slunce zas svítilo

a nám se opět po zemi chodit líbilo

a celé naše tělo se při každém krůčku zachvělo

Kdo poznal naší hádanku

Ví, že jsme byli uvěznění jako duše na zámku

teď do nebe jsme se dostali

a o slunce se opět ohřáli

pak mávla obří ruka

a přerušila naše muka

mě třeba vrátila na zem v podobě vlka

ZLATÝ POTOK

Potok plný zlata se leskne

A po milence se mu steskne

A však má svou cestu kolem města Galderak

Na který si netroufl kdy si ani samotný to drak

Doba se však změnila

A tohle město navždy do trosek pohřbila

Přišel totiž zlý to král

Který si na dobyvatele moc rád hrál

Lid to však nenechal jen tak

i samotný král Galderaku Azriel to byl

který se do posledních sil bil

pak však tento král padl 

a zlý to dobyvatel do města v padl

VRÁSKY

Je nás mnoho

Lidé nás nesnáší

Protože díky nám

Je mladí lidé uráží

Přesto si neuvědomují

Že oni se nás jednoho dne dočkají

A možná i dříve než ti co nás ted mají

dýchají zplodiny a jed

a na to berou fet 

Předtím byl vzduch čistý

A každý byl  šťastný

Ted mají všichni stres

A vrásky

Ano čekejte nás

Vy chechtající se krásky.