Autor: Tereza Růžičková
---
12/11
vyhasla svíčka
dohořela
jen vůně tu po ní zůstala
je pryč
zcela
tichý je pokoj beze svíčky
plamínek nepraská
zmizelo teplo
odešla záře ze světničky
vyhasla svíčka
a knot zčernal
a pokoj plný tiché tmy
prázdný je stolek beze svíčky
jako by z bryčky
zpocené koně vypřáhli
v té temné kobce
kde svíčka není
po tváři koulí se perličky
děvčátko tiše tam vzlyká
smutno je v domě bez svíčky
---
cynickým pohledem na pannu z jetele (2-6/6)
čistá bílá panna
panna tančící
tělíčko křehké v křeči se zmítá
vyhublé ručky
ve vzduchu opisují kruhy
nožička muší nad zemí kmitá
a sukní nařasenou chvěje vzrušení
čistá bílá panna
na šatech má krev
však stále tančí na slastnou hudbu ticha
za vzdechem sten se zdvíhá ze rtů jejích
čelo orosené
panna sotva dýchá
poslední tón dozněl
ona zdvihne hlavu
pak z posledních sil
ukloní se davu
tělo vtom jí zbělá jako křída
čistá bílá panna
panna z jetele
sklání se a sbírá květy slávy
roucho její celé od krve
---
Lahvi (10/2)
Něco Ti prozradím,
drahá Lahvi.
Normálně Ti závidím.
Jo.
Když nad tím tak přemýšlím,
pořád Tě někdo líbá,
aniž bys pro to cokoliv dělala.
Ta představa nečekanýho polibku,
kterejch Ty dostáváš jak máku,
na mně nenechává nit suchou.
Nějak mě to přitahuje.
Jak magnet.
A ne ledajakej.
Neodymovej.
A objetí, kterýma Tě zasypávaj…
Radši ani nepočítat!
Úplně pukám, když pozoruju,
jak se jedna jediná dlaň
jako had
obtočí kolem Tvýho útlýho těla.
Navíc jseš hubená.
To mě taky pěkně štve,
mimo toho, co už jsem Ti
stačila vmést do…
Do hrdla?
Asi jo.
Do hrdla.
Jenže víš, co je blbý?
Jo, sice Tě líbaj, objímaj,
zahrnují čímsi, co neznám…
Jenže je jich mraky.
Mraky líbačů,
mraky objímačů
a dalších podivnejch úchylů.
Ble.
Jasně, já vím, že občas
se vyskytne, jak říkáš,
„ten pravej“.
Jako že Tě má jen pro sebe.
Jenže
vám to nikdy nevydrží dlouho.
Pokud Tě rovnou nezničí,
tak Tě někam zahodí.
Nejdřív Tě
prostě vysaje,
a když vyzunkne
i tu poslední kapku,
tak Tě normálně odkopne.
Někdy teda ne,
ale neříkej, že do Tebe
ještě nikdy žádnej nekopl.
No vidíš.
A že jich bylo, viď?
Hele, Lahvi,
teď si tak říkám,
nemusíš kvůli tomu
vůbec být smutná.
Vlastně bych řekla,
že jsme si v lecčems podobný.
Chápeš?
Že v tom jedem spolu.
Asi
už Ti vůbec nezávidím,
páč není co.
Jojo, milá Lahvi,
závist je svině.
Chceš pusu?
malé perly po tváři jí kanou
uklání se
potěšena ovacemi
náhle poroučí se k zemi
mladá troska
jež už
nikdy na nohy se nepostaví
ovšem dnes ji zvou „hrdina pravý“