Autor: Simona Hendrychová
PÁD(NÝ PÁD)
mám ruce plné
něhy a lásky
směrované do nebe
kde králíci skáčí
a Rumburak práší
do bot
jako nikdy nekončící
melancholie
dalekých světů
odsouzených k nepochopení
skrze naše ruce
a oči
a nehty
co neví
kam dřív skočit
co se zasekávají
na každém kameni
a opomíjí
jak nezdvořile
ty stíny krásy
které byly nechány
v nebi
v našem jediném nebi
světa
hvězd a vln
kde potenciál dlí
k prolití krve
nad smutky zítřků
na slzami
prarodičů
a jejich knedlíků
s vepřem a zelem
a nebo se svíčkovou
tam ukazují
kostmi získanými
a propůjčenými
zemi dál
tančí
tančí
jako kdyby svět neskončil
a dávají
své vlasy
a zuby
a boty
do vitrín
pro naše potěšení
že zhrození
jako senzace
jako tremor
jako nemoc
zkázy
co obchází nás
v plytké iluzi
zebe
od pat až k žluči
a já už toho
nesnesu víc
a řežu si šle
od plátěných kalhot
nedržící nic
co by cenu mělo
nad ceny
virtuální
virtue
by měla být naše slabost
pro tenhle chaos
který bere
a bere
ze stráni nebe
co plazí se
z jeskyně
v roušce hlavně
aby nebyl zabit
a falešný sníh
sypu přes tu scénu
až ho už
mám ruce plné
---
SEBRANÉ SPISY
nemá konce
žádný námět
o dobré storce
nebesa
kolik snesou
vajec
než zadře se můj palec
o hroudu z bláta
a máta
očouzená ze všech stran
střádá plány
jak zbavit se bláta
a kdo by to byl řekl
já na tom místě poklekl
a začal trousit marná slova
jak do nebe někdo volá
tak já do země svůj žal schoval
pokradmu a na krajíčků
beru zpět si svou solničku
a sypu si jí do uší
ať ten nářek přehluší
a v želé
nepronikne ani muk
a tam jsem ztuh
a volám a dusím se
a volám a dusím se
svou ztracenou nádherou
těma všema slovama
co nevyslyšena zůstala
a jen krájí
a krátí
čas
---
PRŮHLEDNÁ
byla to úvaha
nebo někdo přišel
a vedl mi myšlenku za ruku
jako při volence zlodějů
a po cestě
při útěku
z iluze
já ztratila nit
z nevolnosti
vytáhl jsem králíka z klobouku
a přes celou louku
hnal jsem ho honem
na tetin záhon
s pažemi vzpaženými
vzal jsem nohy na ramena
a jako pochodeň bez plamene
a bez pochodu
slil jsem se s meruňkovou šťávou
na dýni s mandlemi
kdo nám tu chybí
ach kdo
jen kdo
nedělá chyby
asi ti mazáci
s mazacím perem
a já bez něho
stále neplápolám
a už trapné je mi to
tak oranžové a rudé věci
skládám na hromadu v naději
že slunce se osmělí
a pozná jak jsme osamělí
a dá té osmé líh
a poslední přání
aby drak nekontrolovatelně kých
a srazil orla k zemi
jen to prosím
aby ztich
přineste Holandsko