Autor: Antonín Bartůněk

JASNÁ POLJANA

Přes chodník ozdobený zelení

vyrůstá jakoby zničeho

bílý zámek v pohádkovém vtělení

Dávná připomínka něčeho

skrytého před vojnou i mírem

před bezútěšnou láskou žen

Budova opojená vínem

z jejichž oken hledí se ven

na jinačí snad lepší svět

nebo na iluzi vylhanou?

Tu probudí se krásný květ

aby se změnil v tvář strhanou

V proudu staletích se vila kymácí

však křídlo holubí dál jí barví

Pro umělce léčebnou ordinací

poklidnou oázou s čistou krví

Na rybníčku u vrbiště

lekníny si stýskají po dešti

Nedaleko mají kolbiště

žáby, kde dávají si pěstí

jako šlechtici – džentlmeni

ovšem bez pistolí a střelného prachu

ve smokingu trošku vykrmení

drží čest za ruku a nehrozí se strachu

Hlasité vzdechy kapradí

vznáší se dusného večera

čeká se než se vytratí

ta omamná vůně šerá

Až by se levandule vzbudila

a z plna hrdla by vykřikla do okolí

že nádhera se k nám vloudila

a že je krásné růst u Tuly u polí

Smaragdová střecha

mává vstříc březové áleji

Filozofům potěcha

Po mohyle se válejí

rozpustilá těla nevěstek

které Repin si skicuje

a Čechovův udušený vztek

po papíru hru maluje

---

POSLEDNÍ ŠKOLNÍ DEN

Dětský křik a jásot

spokojenost na očích

Epizoda epizod

končí na schodech točitých

Mizí školní brašny

a každodenní svačiny

spí teď na dně kašny

s nadějí - pírky ptačími

Před školou se víří vzduch

v blízkém parku zrají třešně

a děti křídou kreslí kruh

a radují se tak směšně

Bílé košile a rudé květy

uvázané kolem hrdého krku

Na modrých sukýnkách věty

od pánů podobných smečce vlků

Zvonky odletěli do pustiny

a slunce, jako žárovka září

Na nebi tančí různé odstíny

a lidé krásně se na sebe tváří

Hasičské vozy kropí ulici

bojují s přicházejícím létem

a za nimi pochodují vojáci

ve svátečním s modrým baretem

I když je chodník špinavý

a vajgly leží při krajích

každý vidí věci jímavý

a připadá si, jak v ráji

Výlohy zšedivělé a sešlé

a omítky oprýskané

zpívají s ostatními písně lesklé

ale i ty zakázané

Cukrárny přeplněné

trolejbusy letí bez zastávek dál

A všichni uvolněně

si řekli, že si před domem dají bál

někdo vytáhl gramofon

a pustil desku s Allou Pugačovou

do větru tančí jako tón

na parketu s příchutí čedičovou

---

HOUBAŘENÍ V RUSKU

Zpráva do českého deníku

od party českých dělníků

pracujících v Rusku

Devatenáctého dne měsíce října

tisíc devět set devadesát jedna

jsme v brzkých ranních hodinách

vyjeli z města Rjazaně

Obloha byla ještě v šedinách

tak jsme všichni v autobuse usnuli

.......tedy kromě řidiče Voloďi!

Po dvou hodinách jízdy

hledělo třicet oči z okna

Bezduché tlachání z nudy

a paprsky slunce na obzoru

Zleva step

Zprava step

a za stepi step

Krajina monotónní

náhle se změnila

jakoby vyčarovaná kouzelníkem

Všichni u oken se kloní

a hledí:

na pšeničné pole

zprava

na zlaté klasy

zleva

a za polem pole

nesklizené

v říjnu

Tu zničehonic kombajn

zarostlý obilím

,,Ten už je tu druhý rok," říká Voloďa

,, Proč to nikdo nesklízí?" ptáme se

,, Není nafta," odpovídá prostě řidič

Další dvě hodiny pohled stejný

někteří nervózně čekají na změnu vzhledu krajiny

někteří rozdělali piva

a zapálili si

a některé to ještě baví žvanit

Hle tu les

konečně

všichni si oddechneme

Řidič to hodí doleva

skrz džungli bříz

vynoříme se na palouku

kde parkujeme

Nadšeně s košíky

vyrážíme ven

Každý se pak vrací bohatě naložený

houbami

a aspoň deseti klíšťaty

Bohudík se nikdo neztratil

a nemusel být hledán

a bez jídla tam ponechán

Již unavení

vyjíždíme po večeři

kterou jsme měli s sebou zabalenou

Po chvilce zapadáme mezi pařezy

Voloďovi se totiž oči klížily

ale nakonec s lehkým zpožděním

přijíždíme zpátky do Rjazaně

---