Autor: Jakub Olbert
Nesmyslný svět
Prásk, bum, žbluňk, hop
To je pták, který narazil do stromu,
způsobil dopravní nehodu
Spadl do kaluže a přeskočil lavičku
Tak jako ptákův manévr můžu popsat peripetii problému
Prásk - něco se pokazí
bum - chyba se nám vyhrotí
Žbluňk - dočasná deprese
Hop - překonání maléru
Lehce a snadno se to řešení jeví
jenže to vůbec nedává smysl
Ve hnízdě plných vajec
živoucí tekutinami
Ve hnízdě plných skořápek
umírající prázdnotou
Ve světě Proč náplněnou kuriozitou
zabíjeno lhostejným protože
Jako chlouček nadšených dětí
ututláno omrzlými dospělými
---
Dokonalost
Proč jsou lidé tak nedokonalí?
Proč je na světě tolik chyb, kterých nejde napravit?
Proč ani já nemůžu být bez chyb?
Tvrzení se mění v názory
Mysl se vrací nad obzory
Akce je troufalost
a úkryt je lidskost
Žijeme v dobrém i špatném
Ve světě prostém
Ve kterém hřích i skutek
se spojí v jedno
Nemáme pocity ani myšlenky
pouze domněnky
Domněnky jejíž podstata
je všem neznáma
Hrajeme si v píškovišti
bez písku
a s lopatkami na stavění hradů
Si je házíme do ksichtu
Zástěnkou pro toto všechno
je věčná harmonie
Naše slavná mizérie
pohánějící nás dál do prázdného nitra
A já se ptám
Proč jsme tak nedokonalí?
Proč tak moc chybujeme?
Proč takto žijeme?
---
Teď by byl krásný čas zemřít
Teď by byl krásný čas zemřít
za svítajícího slunce a zpěvu ptactva
ve vybudovaném světě lidstva
kde radost se šíří ulicemi
jako zvuk železnicemi
Teď by byl krásný čas zemřít
u dětí vřískajících hladomorem
během masových vražd a násilí
otřesajícím světem, kde hlas
se ztrácí v roji lidu
Ted by byl krásný čas zemřít
za tisíce básníků budující svět
za tisíce básníků ničící svět
za tisíce básníků ztracených vět
Upálen zářem mého srdce
Utopen v mých ronících slzách
Zatracen v mé tyrkysové lhostejnosti
Roztříštěn sílou mé cholery, chci zemřít
Zbaven paranoje z blízké budoucnosti
Očištěn Nostalgie z dávné minulosti
Kdy revolučně řídící se změny
oslepí mé oči
Kdy stálost mé země
se propadne ve mě
a myšlenky na tento svět
se promění v můj jed
---