Autor:Zuzana Klimparová

Katrina

vnitřní pohnutí,
třes duše,
to vše tě donutí
se cítit tak nějak suše
zevnitř Katrina
a zvenku nic
utikáš před sebou,
před ostatními,
před dobou
a před všemi zlými
chceš odervat tu dualitu sebe,
svých pocitů,
pekla a nebe
ale zbyde opět jen Katrina a nic
pomůže meditace?
víc vody, slunce
nebo děda vševěda?
nikomu však není pomoci,
protože po moci je dno
a se dnem se hned všechno lépe nese,
takže není třeba nikoho a ničeho

…

Katrino, jsme spolu už nějaký ten pátek
vím, že je to volný vztah
a když je svátek přichází zmatek
mám pocit, že jsme toxičtí
něco tu vázne,
neměj mi to za zlé,
ale jsme i cyničtí
nevím, jestli je to špatně

pochop, v mém rodném listu mě na to nikdo nepřipravil
genetické přenašeče v tomto taky působí jaksi vadně,
ale nevím, jak bych se tohoto pocitu zbavil
nechci tě žádat o ruku
volný vztah mi vyhovuje
nemám na tebe záruku
stvořitel o tobě pochybuje
naivní já říká, že bez tebe bude lépe
jsi pandemickým opatřením
mé já je v tomto slepé
a drží se tě kostmi a deriváty kůže
to je to jediné, co si z něj nestrhala
naše večery jsou hluboké,
ale přesto si nade mnou opět vyzrála
a schránka je poničena
vegetativně tě miluji
nejradši bych si přestřihl míchu
existenci štěstí kontroluji
a zanedbávám pýchu

---

spáchat nebytí

pak tě prostě jen někde uklidí a jede se dál
nesnesitelná průměrnost života
jak tě mohl někdo přivést na svět s vědomím,
že se něco takového bude dít
rád ti na to odpovím
nebylo nazbyt
lidská touha nechat zde odkaz
a nenapadlo je nic jiné
něž si pořídit vlastní malou kreaturu,
i když to nebyl rozkaz
nesnesitelná sobeckost

---

vracet se

zvracet,
vracet se a zvracet,

vracet se a zvracet, protože ses zase vrátil

opustil si je ale?

vracíš se nebo jsi pouze opět přišel?
oni to tak nevidí, jsem slyšel
oni se radují, ale pouze z tebe smutek čišel

lítost
příjemná, ale ošemetná
sebelítost probouzí v tobě zlost,
ale i tak tě smetla
a ty ses nechal
dokonce si jí nastavil náruč
lítost vítaná s otevřenou náručí,
ti snadno předurčí,
jak to všechno bude
a jestli na tebe někdo zbude
nebo tu zůstaneš sedět sám,
jako kůl v plotě,
stejně jako vždycky
a kolem všechny ty pitky,
které pravdu znají jenom z netu,
umí sice tahat za nitky,
ale nikdy neřekly smysluplnou větu
kdo ti dal ale právo soudit, když ses opět vrátil?
hledáš v nich něco, čeho oni nejsou schopni
nebo je naopak chyba v tobě?
tvé myšlení předpotopní
na blbém místě a v blbé době
pravdivost jejich pocitů ti zůstane utajena,

protože i kdyby to bylo jakkoliv, tak se zase vrátíš, zase budeš zvracet, protože ses vrátil

nic to neznamená

---