Autor: Antonín Bartůněk
Proč?
Proč mám být šťastný?
když utápím se v žalu
Nejím a nespím
vidím svoji tvář v kalu
a skutečně šťastným jsem!
Proč mám být pohostinný?
Když mám rád samotu
Nechci s nikým mluvit
jen se chci sám dívat na kometu
a ano pohostinným jsem!
Proč mám věřit v lásku?
Když mě nejednou podvedla
Děsím se jejích pohledů
Vždyť ona mě na kraj propasti přivedla
a přesto věřím v lásku!
Proč se mám usmívat?
Když úsměv mě dostává do mdlob
Ztrácím se ztrácím ve vlnách času
a prosím nehledejte můj hrob
říkám vám s úsměvem na tváři!
---
Dobrák nebo blázen?
Vyrvu si z úst jazyk
a myslet budu jako klasik
a zapomenu slova
ty vlastně nepotřebuji k ničemu
Vyrvu si oči, nos a uši
a dokonce i duši
a daruji to slepému, hluchému
a člověku ztracenému
Z těla trhám ledviny
abych byl už bez viny
abych se zbavil svědomí
a stal se povrchním
Z těla trhám plíce
a házím je do ulice
Kdo je potřebuje
ať si prosím poslouží
Z těla trhám játra
pro svého milého bratra
co bych pro něj neudělal
je to taková maličkost
Z těla trhám mozek
slizký jako klouzek
a posílám jej v balíku
nějakému mladému blbci
Z těla trhám poslední orgán – srdce
doufám, že jsem dal vše a mám holé ruce
doufám, že už nic nezbylo
a pokud přesto něco přebylo
rozdám se a hodím to mezi Vás
---
A co mi zůstalo?
Dětství pryč odplulo
za moře veliké
A co mi zůstalo?
vzpomínky nijaké
Pár hraček rozbitých
a říkanky v krabici
Kakao vylitý
na stolku s udící
Mladí pryč odešlo
za hory vysoké
A co mi zůstalo?
bohatství obrovské
Cesty všemi městy znám
znám i lidskou zlobu a zášť
Ale lásku svou nemám
a tak zestárnu sám jak plášť
---