Autor: Anna Tesaříková

Oáza
Po dlouhé cestě
došel až tam
kde si dvě útlé říčky
vzájemně
proplétají prsty

Jak báječné
řekl písek v jeho vlasech
odteď už budu
myslet jen na větve
a počítat
jen vrstvy lišejníku

A jeho oči
spolykaly
všechno jehličí

---

Dopisy
Všichni jsme zemí nikoho:
máme jen pár
špatně nakreslených hranic
navzájem jsme si přisoudili
čísla popisná

utrácíme za obálky
a osobitými rukopisy
spřádáme po večerech
tytéž vzpomínky
na stinné kouty
opuštěných zahrad
na bezednost
na sny

Dopisy chodí časně k ránu
mám jich už plnou poličku
a skříňku

občas je znovu otvírám
jen tak
i když jsem dávno vstřebala
všechen stesk
inkoustových smyček

a pomačkanému papíru
uhlazuji
posmutnělé vrásky

---

Návrat
Jak zvláštní:
stěny už neodrážejí
neúnavnou pravidelnost kroků
skvrny na koberci
nabyly neurčitých obrysů
velké okno na konci chodby
se dívá bledě
a trochu tajuplně
a mlčí

hodiny se zastavily

Zvedla jsem z parket
pruhovanou podkolenku:
má ruka
opsala nezvykle něžnou linii
a ten pohyb
trval déle
než obvykle

---