Autor: Anna Tesaříková
1. Skoro černá
Kameny
hromada kamenů
oblázků uhlazených do neurčita
kluzkých skvrnek
na podšálku noci
Moře se vpilo do oblohy:
všechny vlny se naráz
vznesly k průsečnicím
svého nanebevzetí
a vzniklé prázdno
odhalilo
kameny
Kameny
kusy pórovité látky
smějící se ústa
bledá od soli
kde končí
kde se dotýkají hranic
kde mají své stopy
a kořeny?
Kameny
zahrada posvátného ticha
neprůhledná stěna
plná věčnosti
tajemství bez cíle
kroky bez pohnutí
čas neplyne
čas krouží
ve spirálách
Kameny
všude jen kameny
nekonečné vrstvy
kamenů
---
2. Blankytná
Co si vezmu s sebou
do hlubin?
Levanduli
pár lehkovážných laskavostí
lampu a lekníny
lepidlo
dvě velké hrsti lékořice
lišky a labutě
letokruhy
a les
Lákavý seznam
na procházku po dně –
ta rozmazlená slova
jak líbezně se převalují
na jazyku!
Časem
z nich bude moc pěkný
cár promáčeného papíru
---
3. Indigová
Moře se vpilo do oblohy:
všechny vlny naráz
jako divé vtiskly své vzorce
do vlásečnic večera
a do oken
teď zírá jen němá vrstva vody
strnulá
a temná
Je noc
a stébla měsíčního svitu
se potrhala
Cosi mě nutí se pořád vracet
k zákonům lomu a odrazu –
ta netečná hladina
jako by ze všech možných kmitočtů
propouštěla
jen indigové šero
není vidět na krok
prostor se tupě vzpírá
prostor se svíjí
v agonii
nesmyslně tvárný svět
v konejšivém
vzdorovitém tanci
pořád dál
pořád dál
až k utišení…
Je noc
a jediné světlo se mi třpytí
kdesi v dálce
pod víčky
Je to zvláštní:
vidím ho dnes
možná poprvé
---