Autor: Kateřina Ritterová
Dneska v noci jsem spala u babičky, ale ne svojí
A ani nikoho jiného
Ujel mi autobus, který nebyl a nebude
Z jasmínového keře jsem utrhla malou vlajku sebe
(Já jsem pořád vcelku byla)
A říkala jsem si, že chci domů
Ale domů nebylo už vůbec, ani trochu
Byly hlavně, a možná jenom
Černé kočky
Aspoň že tak
Jsem
Jsem tady
Jsem na lodi bez moře
Jsem v mlze
Jsem si ale jistá, že bude bouřka
Jsem žena přes palubu
Jsem vždycky nějak jinde
Jsem pryč ale
Jsem poutaná
Jsem jako mořská panna na přídi
Jsem dobrá v neutíkání
Jsem ale pořád
Jsem ale vždycky
Jsem přes palubu
Jsem tu ráda?
Jsem ráda?
Jsem?
V tom být sebou jsem ze všech snad úplně nejhorší
Nikdy nevím
Co bych byla řekla (být tak sebou)
Co bych byla udělala (být tak sebou)
Jak ta Já tancuje? Jak chodí? Kam chodí?
Neumím se hrát dost přirozeně
Obecenstvo bývá často nespokojené
Kdyby věděli, že mi nikdy nepřišel scénář
---








