Autor: Magdaléna Pokorná

Proč mám rád(a) poezii?

Neznačí jenom moje utrpení.

Značí utrpení všech.

Také jejich potěšení,

a každý jejich vzdech.

Spojuje napříč historií,

a nutí mě-tě být při smyslech.

Mluví o tom, co už není,

mluví o lidech.

Nechává prostor snění,

nespočítal bys ji na prstech.

Básní, aby nebylo v zapomnění,

básní, aby ti mohla vzít a poté navrátit tvůj dech.

Proč mám rád(a) poezii?

• Jak pošetilá otázka.

---

Znám

Znám ruch mého města,

a ruch brzdících kol.

Vím přesně, jak zní má příjezdová cesta,

a jak šustí mi v zahradě topol.

Znám vůni čerstvě namleté kávy,

a chuť prvního doušku z hrníčku.

Vím přesně vůni posečené trávy,

a to, jak voní opalovací krém proti sluníčku.

Znám hudbu, co mi vítr zpívá do uší,

a to, jak zní má ozvěna.

Miluji vůni okolí po tom, co zaprší,

a když mě studí má ustlaná peřina.

A vím přesně, že tohle mě nikdy neomrzí,

protože to miluji už od svých dětských let.

---

Co když jsem vyhořelý romantik?

Já nemám ráda romantiku.
Říkat si sladký řeči,
mít pro sebe psí oči,
a laciný dárky z butiku.

Chodit na pochybný rande v kině,
a skončit s rukou v klíně.
Dostat kytku ze střelnice,
no, může si přát holka více?

Já mám ráda ROMANTIKU.
Tu s velkým R a bez povyku.
Bez zbytečných hádek a řečí.
Nemám ráda, když se křičí.

Říkat si své oblíbené citáty a úryvky,
a darovat si speciální, hluboké polibky.
Uspořádat společné snídaně v trávě,
tohle všechno chci právě.


Tancovat v 10 večer v obýváku,
nebo klidně za soumraku.
Svoje pocity skrz písně ukazovat,
a květomluvu spolu používat.

A proto...

Já nejsem romantik,
Já jsem ROMANTIK.
Ten, co nevěří v navždy,
ale jen na – VŽDY.

---