Autor: Alexandra Karolová

Muž v křesle

Šedá tvář, mrtvý pohled,

hladí shnilá těžká slova.

Dýchá membrány schránek,

které zvou duše do pekelného ráje.

 Nádech.

                        Výdech.

                                                  Nádech.

Očima otevírá krásy tajemna,

strachem plave níže a níže.

Kuše strany obrácených knih,

které mu tak svírají hruď.

Ztrácí se.

                          Dusí se.

                                                    Ztracený.

---

Zrcadlo

Modrýma rukama zdravím odraz,

rozbíjím ho pěstmi a žeru kousky skla.

Děsím ratolest uvnitř srdce,

to všechno dokážu?

Modrýma rukama sleduji kaz,

nelze vrátit zpět bolest ani čas.

Trhám nitky vzpomínek,

to jsem dokázal?

Modrýma rukama prochází mráz,

konečná oslava euforie strachu.

Lepím odraz nevěříc,

co ještě dokážu?

---

Apatie

Haló?

Nikdo neodpovídá.

Sleduji si ruce,

aby mi neutekly.

Je tady někdo?

Jsem tady sama.

Požírá mě ticho,

červi lezou dovnitř.

Slyšíme se?

Ztrácím kontrolu.

Upadám do postele,

apatie.

---