Autor: Oldřich Nohýnek

Bál

Teď ji držím pevně v rukou

tanec v tempu valčíku
doprovázen svižnou hudbou
dochází tu kyslíku

Dlouhá stonožka nám k tomu
horečně na housle vyhrává
a u toho zpívá do mikrofonu
ze stropu visící netopýří hlava

Na stropě se otvírají víčka
očí zrudlých jako rubíny
strašník leze po stropě a oči hýčká
ty slzí z toho slzami rudými

A co teprve sálu stěny?
Tam se otvírají ústa!
Zvratků vypouští prameny
na podlaze břečka hustá

A tak v tom všichni tancujeme
pokud tancem se to nazvat dá
a ústa, oči otevřené
krev nám na hlavu padá

A tanec stále zběsilejší
pavouci se přidávají
a další tvorové zdejší
slavnostně nám vyhrávají

Má partnerka rybenka
se se mnou dere hlenem, žlučí
a opodál krysí hraběnka
padá v náruči pavoučí

Ruka trhá sebou, smysly těkají
dásně oteklé, žíly naběhlé
mravenci a švábi se už neskrývají
házíme sebou všichni potrhle

Vtom hudba se však zastaví
všechna stvoření zalézají náhle
do sálu vnikne hlas pronikavý
slyšet jsou jeho tóny táhlé

„Tak tu vás mám!“
zvolá podle deratizér
„Na mou duši přísahám,
že teď svět zbavím těhlech příšer!“

---

Chátrající barabizna

I.

ostré rysy, prázdné spisy

ne vše je psáno ve tváři

ve tváři med a ve sklepě jed

ve světě klevet se nedaří pět

natož napsat víc než několik vět

oběšenec na stetoskopu

chodec na kolejích

vrána na střelnici v Kobylisích

II.

otáčí se na podpatku

s hlavou vzhůru vztyčenou

nemůže si pomoct, musí si vzít na památku

domů sekeru válečnou

nemusela, ale chtěla

chtěla ji otci ukázat

a něco mu tím dokázat

vědouc, že nevidí a neslyší ji

stála před ním okázale

vypínala krásnou šíji

stála před ním vytrvale

jako by se zeptala

a na odpověď čekala

a čekala

stále více neklidně a jed nahradil med

a otec ležel bezvládně

a víčko se pohnulo a ruka se třásla a zuby drkotaly

a sekera zasvištěla vzduchem

lak na nehty, řasenka a korektor

pilastry, sgrafita a balustrády

všechno zdobilo

tuhle chátrající barabiznu

---

Televizní šum

jsme příliš dlouhé tkaničky

co se cestou topí v bahně

jsme kousek špíny za nehty

co ne a ne jít vyškrábat

vy jste nás přejeli traktorem

a my nemohli nic dělat

jsme cibule co zhořkla na pánvičce

jsme voda co přetekla a vylila se z hrnce

jsme jablko které chutná trpce

jsme nádobí co se neumylo v myčce

vy jste nás zavřeli ve skleníku

a my nemohli nic dělat

a teď ležíme nehybně na lůžku

vy na nás koukáte jak na televizní šum

najděte si novou zábavu

vylezte si na pódium

my jsme se za-se-kli

ne-vstá-vá-me _už

a ne-padá-m•e pře-ruši-li

:jste

ná~m

sig-nál