Autorka: Kamila Výborná

“bylo by dobrý si promluvit”
(o tom jak budeme velebit svoje bohy až přijde čas)
za peníze od babičky si pořiď harness a uzenou makrelu
(protože obojí je těžce frajerský v týhle zemi, co neni pro nemladý)
vltava na tebe tlačí, aby sis konečně vybral svůj břeh
přijde životní čas
kdy bude zapalování chundelatých hlav pampelišek odpovědí na všechny otázky z učebnice
pro osmou třídou
zatlačíš oči pražskému jezulátku
aby nevidělo, co na našich tělech napáchal světelný smog
kostrou strahovského stadionu se bude místo krve prohánět vichřice a na smíchově padne
pár domů
přijde životní čas kdy bude dobré uzavírat bratrství a místo vichřic sdílet krev

---

uprostřed horký srpnový neděle otevřeš babiččinu zásuvku šicího stroje
protože v horkých srpnových nedělích nemá už cenu nic začínat
žlutá tráva v zahradách v sobě pořád drží několik dní starý otisk tvých chodidel
žlutá voda v zahradních sudech se už několik týdnů nepohnula
k tajícímu polárkovýmu dortu si nadělíš rozmarný lhostejný nápad
vyhrneš si rukávy, vezmeš si gumové rukavice a otevřeš šicí stroj jako chirurg otevírající
hrudní koš
na pletacích jehlicích jsou přisátá klíšťata
(už několik měsíců sají tu prastarou krev a tak teď vypadají jako apokalyptické borůvky)
na cívkách se napínají vlásečnice tvojí pratety, pomocí jehel zapíchaných do jehelníčků se
snaží darovat novou krev starým kusům oděvů
ženy z tvého rodu nikdy nemívaly dlouhé vlasy
nacházíš je teď smotané do klubek namačkaných na sebe jako utopená koťata, celá léta
nevyrostlých vlasů
ze kterých nikdy šály nebudou
stopy naznačují, že mezi tebou a šicím strojem proběhla kdysi v dávnověku mohutná krevní
transfúze, od které se ještě stále pročišťuješ

---

čarodějnice na palmovce se snaží vyvolat lokální tropickou bouři
omylem ale jen otevře třetí oko na nuselských schodech
vyrůstá z ušlapaného betonu a mrká na procházející bývalé milence
je to jako mít les a v něm dva černé koně
je to jako potkávat mrtvé hady podél cest
anakonda se proplétá krajinou tvého hrudního koše
je to jako naslouchat dechu tygrů plížících se v labyrintu
je to jako přestupovat na můstku
džungle zarůstá vyhořelý sklad v braníku
je to jako když si vezmeš zpátky to, co patří jenom tobě a tomu druhému
je to jako nechat se ukřižovat na sedadle autobusu 344
snažíš se vyvěštit příští životy z usedlin plivanců v umyvadle
je to jako když ti tarotové karty přestanou odpovídat na zprávy
je to jako plesnivá garsonka na ostrově kde jsi kdysi dávno byl