Autorka: Veronika Bunešová

Někdy je na světě plno závisti

Někdy je na světě plno závisti,
a také zloby, násilí i nenávisti.
Které jsou v životech lidí,
kdy jeden druhému závidí.
Že si nevidí ani na svůj nos,
myslí si o sobě, že je boss.
Nad druhým se povyšuje
a druhého sráží a ponižuje.
Také jde až přes mrtvoly,
klidně druhého na dno skolí
a nezajímá se, že ho to bolí,
na slabší si totiž každý dovolí.

V dnešní době hodný znamená hloupý,
který vždycky před vším ustoupí.
Se kterým každý snadno manipuluje
a jeho využije a na něho si dovoluje.
V dnešní nelehké době tak už to bývá,
že hodného člověka každý rád využívá.
K hodnému se jako s hadrem zachází
a v nouzi klidně své přátelé podrazí.
Když je v nesnázi, ruku od něho pryč dají
a dělají jako když ho vůbec nikdy neznají.
Místo pomoci se k němu zády otočí
a ještě ho klidně jako lávku překročí.
Naopak ten kdo je dravý a vychcaný,
ten mívá svůj život předem vyhraný.
A kdo do zadku druhému leze,
ten se v dnešním světě veze.
V dnešním světě hodně znamená,
mít ostrou pusu a ostrá ramena.
A to se každému člověku vyplatí,
díky tomu se nikdy v životě neztratí.
Myslí jen na sebe, na druhého se neohlíží
a také nezajímá se když druhé něco tíží.
V této dnešní moderní době,
je to těžké a složité samo o sobě.
Bývá v ní totiž hodně a dosti,
lhostejnosti a bezohlednosti.
Každý každého rohlíkem opije
a kdo není vychcaný nepřežije

---

Dnešní internetový svět

V dnešní době snad každé dítě,
používá a má sociální sítě.
Kdy používá často Instagram,
své fotky a příspěvky sdílí tam.
Také mívá Messenger, Facebook,
Wattshap, Tiktok, email a Outlook.
Díky této internetové komunikaci,
sdělí ostatním svoji informaci.
Na Facebooku a na Instagramu se s ostatními přátelí
a všechny potřebné informace o sobě jim sdělí.
Mládež a děti na internetu svůj volný čas tráví,
pomocí různých aplikací se s kamarády baví.
Zkrátka dnešní svět,
pobývá velmi internet.
Kdo nemá vytvořený profil
a chytrý dotykový mobil,
ten jako by vůbec nežil.
Každý se na Facebooku předhání,
s tím vysokým počtem lajkování.
Jeden druhého sleduje
a příspěvky mu lajkuje.

---

Co je důležité pro lásku

Mívám jednu otázku,
co je důležité pro lásku?
Pro lásku je důležité,
když jsou štěstím prolité,
a také láskou prožité,
životy dvou zamilovaných lidí,
kteří na ní vždy to krásné vidí.
Jejich láska je jako trám,
když jeden druhému říká nahlas,
jsem rád, že tě znám,
moc tě lásko rád mám
a nikomu tě nikdy nedám,
to ti na mou duši přísahám
a jejich láska trvá na věčný čas.
Zkrátka že je pro ně vším,
co může v životě mít,
země, slunce, oheň a dým,
právě s kým si svůj život žít,
každý den představím
a nikdy tě neopustím.
Právě o těchto lidech,
vypráví se tento příběh,
který je o svatební cestě,
kdy ženich dá pusu nevěstě.
Také si oba dají prsten,
který je slibem doprovázen.
Že v dobré i zlé době,
budou držet při sobě.
V dobré i zlé době spolu žijí
a srdce jim oběma jako zvon bijí.
Jak krásné je být milován,
láskou spoután a přikován.
Láskou se jako pták dát nést
a nechat se ji za ruku vést.
K tomu když se rádi stále mají
a ruku svou za to do ohně dají.
Když se jich hezký vztah,
nepromění nikdy v krach
a v samotný pouhý prach.

Také když láska kvete jako poupátko
a když netrvá jenom pouze nakrátko,
když se jim potom zakrátko,
narodí krásné a zdravé děťátko.
A jsou spolu v dobrém i zlém
a lásku si nosí v srdci svém.
Zkrátka když je potká osudová láska,
která je k sobě omotá jako páska.
Když je nic nerozdělí
a jsou spolu veselí,
až po celý svůj život
a váží si všech hodnot.
Láska je totiž o dvou,
kteří pro lásku svou,
až na kraj světa jdou
a spokojení spolu jsou.
K lásce patří obětí, pusa a doteky,
je krásné když láska vydrží navěky.
Když po ní každý den co den,
nejsou hezké vzpomínky jen.
Těch hezkých vzpomínek pár,
na lásku kterou spálil krutý žár.
Růže jsou jako krev rudé,
co po lásce až tu nebude,
uvadne zůstane a zbude?
Potom zbude jen stesk a žal,
na toho kdo mu sbohem dal
a koho tolik tak moc miloval,
svůj čas mu pokaždé věnoval
a celý svůj život mu obětoval.
Někdy v lásce zažívá plno ran,
kdy je od toho druhého zrazován
a najednou je pak nemilován.

Když jsou lidé zamilovaní,
tak je trošku vygumování.
Okolo se sebe svět nevnímají
a milostné psaní si posílají.
K tomu dělají psí kusy
a dávají si na tvář pusy.
Také si každý chce v lásce přát,
ať je láska nikdy nepřestane hřát,
ať nikdy nezažijí rozchod a pád,
ať má jeden druhému napořád rád
a nechtějí nikdy si sbohem dát.
Láska je někdy totiž jako bodláčí,
které vždycky velice bodá a píchá,
když v ní miluje jen jeden to nestačí,
důležité je když jeden pro druhého dýchá.

O lásce básník popsal svůj blok,
s tou básní, která má plno slok,
o tom dva se spolu rádi mívají
a na sebe se zamilovaně dívají.
Také o jak se navždy milují
a z maličkostí se oba radují,
spolu celým svým životem plují,
jako dvě krásné bílé labutě,
který vedle sebe stojí nehnutě.
Krky mají dlouhé až do nebe,
spojené a dané vedle sebe
a říkají miluji jen lásko tebe.
Samotná láska kvete jako kvítí,
na cestu životem jim slunce svítí.
Láska je kov, který si každý střeží,
ve kterém na věku vůbec nezáleží.
Když jsou staří, tak to nevadí,
milovat se mohou jak mladí,
tak i ti, kteří jsou staří,
důležité je, že mají rádi a že se jim ve vztahu daří.
Že nejsou spolu v hádkách
a vše jde jako po drátkách.