Autorka: Klára Šimková

Nejsem to já (část 1.)

Mám pocit, žes mi něco vzal;
kus mého já, které postrádám,
mé básně, do kterých žal vkládám.

Dříve jsem psala a psala.
A teď jako bych nevěděla,
nikdy neviděla, jak se to dělá.

Už nebrečím po tobě,
nestýská se mi.
Smutním po sobě,

Chci své já zpět,
není fér kvůli tobě tak trpět.
Ale můžeš za to?
Nemůžu si za to sama?

Nemám páru, co dělám,
nepřemýšlím, nevzlykám,
v hlavě mám bordel.
Cos mi to proved?

Ztrácím se a nevím, kdo jsem.

---

Pod kusem látky

S duší pokrytou syrovým masem,
pod kusem látky schovaná jsem,
pohlcena hlasem,

obklopena vtíravým pocitem,
zamlžená studem,
—nejsem.

...

vzhled můj nepatří mi,
cítím se plná hlíny a špíny,
šat neladí s tělem,

mám jen sedět.
Sedět, sedět, ležet,
—být nevidět.

---

24. den (verze 2.0.)

Jednou pro tebe největší štěstí,
další den jsem byla ničím.
Jednou bys za mě život dal,
další den jsi na mě zapomínal.

Když ti nedávala lásku ona,
byla jsem tvá nejlepší, jediná.

Já tě milovala a tys to věděl - využíval jsi mě.
Nechala jsem si vše líbit, odpustila jsem.

Když jsi mi řekl, že mě máš víc než rád,
byla to vůbec pravda?
pokaždé, když ses rozhodl s mými city hrát,
byly to chvíle, kdy ses cítil sám.

Ale jakmile jsi měl všechno, i kdyby jen na den;
jako bys zapomněl, co všechno jsi mi řekl.