Autor: Jan Třeštík

Jednoho krásného dne, když pršelo, mě rodiče vzali ke známým na chatu.

Kvůli tomu jsem musel vstávat ve tři ráno, abychom tam v šest byli. Na jejich chatu jsme dorazili čirou náhodou o tři hodiny později. Pak jsem celý den prospal a vzbudil jsem se teprve, když známí svolávali k ohni. Vzhledem k tomu, že venku stále ještě pršelo, jsme museli rozdělat oheň vevnitř.

Když však táta zjistil, že v lednici není pivo (asi proto, že tam žádná nebyla), tak nás poslal do Kauflandu ještě s Denisou a Tomášem.

Jenže když jsme se rozešli od dveří, tak jsme se ztratili.

A v tu chvíli Tomáš zabědoval: „Já nevidím naši chatu a nevidím ani Kaufland.“

Já mu na to odpověděl: „Hele, támhle je důchodce a má mléko, což znamená, že okolo něj musíme doprava.“ Opět jsme se vydali na cestu.

Chvíli co chvíli někdo zabědoval, ale vtom jsme došli na silnici, tak jsme po ní šli, doufaje, že najdeme Kaufland.

Jenže co se nestalo, Tomášovi nějaký kamion přejel nohu, a tak jsme ho museli táhnout dál.

Vtom jsem uviděl nějaký obchod. Na jeho ceduli však nebylo napsáno Kaufland, nýbrž Lidl.

Ale když si toho všiml Tomáš, tak zajásal: „Slyšel jsem, že tam mají kolumbijský týden a že mají banány ve slevě, že tam půjdeme?“ a udělal na nás psí pohled. Raději jsme mu neodporovali a šli jsme tam.

Nakoupili jsme banány a pivo, ale pak jsme zjistili, že nemáme peníze.

Tak jsme utíkali před ochrankou (což taky dost dobře nešlo s nemohoucím Tomášem), seč nám nohy stačily, protože jsme ty věci ukradli.

Pak jsme ale zjistili, že některé ty banány jsou prázdné a z jiných se zase sype bílý prášek.

Pro jistotu jsme to nechali být a raději jsme šli po silnici zpět.

Ale na co jsme nenarazili, vedle nás byl Kaufland a asi deset metrů za ním naše chata. „Proč jsme to tak obcházeli?“ pomyslel jsem si.

Když jsme se dostali ke dveřím (to bylo jediné, co ze shořelého domu zbylo) a otevřeli je, tak jsme viděli, jak tam nějací teroristé odpalují atomovou bombu.

Vtom jsem se probudil, byly tři ráno a pršelo a zezdola se ozval mámin hlas: „Kubi, vstávej, jedeme k Sytým na chatu.“