Autor: Adam Šikl

Jednou takhle z rána jsem vyšel levou nohou, jsem levák, ale vstává se pravou, nikdo to nedodržuje, proto já ano, tedy vykračuji, motá se mi hlava, a jak se říká, že když člověk zakopne, tak upadne, tak já opravdu upadl, zprvu jsem tomu nevěřil, ale padal jsem, Vážení(?), opravdu jsem padal, také zajisté víte, že pokud se člověk nenakloní či nenahne či jak to ráčíte nazvat, tak se prokope až do tzv. Číny. Ano, Číny, a ta Čína, ta mně připadala vždycky taková zvláštní, (dodatek: Jednou, když odešel o přestávku tento milý ---, tak si na jeho židli sedl učitel a tajemně si roztáhl oči.) nechutná mi. Nuže, začal jsem sem kopat do toho místa, přesně na to místo, na kterém teď (též teďkonc či teďka) sedím, samo sebou se rozumí, že i s tímto zajímavým, ošuntělým křeslem, kopal jsem s ním. Nikdo mi neuvěří, tak to radši rovnou napíšu v další větě, ale budete si muset počkat, než tu další větu vymyslím, tak budu radši potichu nahlas přemýšlet, jak by se mohla tato větička zkonstruovat, možná bych mohl prvně začít tím, že jsem se dokopal na druhou stranu, jenže na jakou druhou stranu, když je Země kulatá? Nebo bych si mohl udělat trapné legrácky a říct, že není, jenže každý víme, že Země skutečně je kulatá, přece jenom Země od slov Ze mě, já mám teda pěkný bachor, kulatý jako Země, takže na kulatost věřím, ale abych se vrátil k té další větě, už začínám doopravdy přemýšlet a slibuji Vám, Jasní a Sečtělí, že v další větě to opravdu napíšu co nejpřesněji, taky nutno podotknout, že tato další věta se bude nacházet přesně za touto, ne před ní, ani mezi ní a další větou, mohlo by totiž dojít k neshodě, že by tato věta byla označena za větu vprostředku, totiž větu mezi dvěma větami, ale to by nebyla věta, o které mluvím, věta, která je za touto větou, to by byla věta, která je veprostřed dvou dalších vět, totiž věta, která by se sice tvářila jako moje věta, ve které chci sdělit  jak nebo proč nebo kdy nebo kam jsem se dokopal, ale nebyla by to moje věta nacházející se bezprostředně za touto, byla by to jen věta vprostředku, ještě k tomu to teď bude věta, která vysvětluje větu před ní a větu za ní, a vysvětluje taky sebe, protože to je úkol věty, vysvětlovat sebe a navazovat na věty předchozí a tvořit a umožnit využít prostor pro věty následující, a všichni víme, že věty přece jdou v textech za sebou, není tak jednoduché říci: No, já mezi tuto a tuto větu dám tuto, dobře, abyste to správně pochopili, má věta, která bude za větou touto, bude nahrazena větou, která bude před tou, která měla být za touto, sledujte jasně, jak obtížný tento úkol je. Vykopal jsem díru, nacházel jsem se v Číně (pro lepší pochopení zmiňuji i tu větičku, o které se celou dobu bavíme: Vykopal jsem díru, nacházel jsem se v Číně). Tak, a teď mi řekněte, není to obtížné?