Autorka: Magdalena Hellerová

Srdcem

Říká ti ještě něco upřímnost,
když mlčky na schodech mne míjíš?
Je mezi námi dosud letní most?
Jak inkoust do srdce se vpíjíš...
Dívali jsme se spolu na nebe,
sedali na zhroucených kmenech,
tvrdou hlavu máš snad sám od sebe
a čisté srdce psané v genech...
Cosi se mezi námi ztratilo,
ta prostá blízkost nevyřčená,
jak toužím, aby se to vrátilo...
Je minulost snad zpečetěná?
Chtěla bych skoncovat s tím patosem,
jenž stále svazuje mé rýmy,
ty však jen hledíš na mne úkosem
a na mou duši vrháš stíny...

---

Kamarádce

Jsi anděl bez křídel,
ignorant pravidel,
drsná jen na pohled –
prolomíš každý led.
Jsi světlo v dálavách,
bezpečný domu práh,
útěcha v zoufalství,
laskavé šibalství.
Jsi letní svítání,
orchidej na stráni.
Máš sílu přílivu,
držíš mne naživu.
Nezdolnost předstíráš,
křehkou však duši máš,
jak pírka labutě.
Roztáhneš perutě? 

---

Teta popleta

Ententýky dva špalíky
Chtěla bych psát limeriky
Nemám žádné jiné cíle
A jsou skvělá kratochvíle
Tyhle slovní prostocviky:

V předaleké Austrálii
různí endemité žijí.
Mluvila jsem tuhle s tetou
a té prý se všichni pletou,
zvláště savci krev jí pijí
Byla kdysi na Zélandu,
tvrdí, že tam žije nandu.
Když jí řeknu: "To je kivi",
ohromně se tomu diví,
že prý si z ní dělám srandu...
Tetička je zkrátka dílo,
kolika z vás by se snilo,
že si plete ptakopysky
s koalami, ba i lysky!
Mě to třeba překvapilo.
Zřela potom ptakopyska,
jak dotčeně dveřmi tříská.
Křikl na ni: "Voilà,
jsem nějaká koala?
Jen se podívejte zblízka!"