Autorka: Ema Lorencová

Dopisy tobě

Posledních několik dní píšu
ti dopisy, celé stránky o tom, co
zrovna děje se nového v mém
téměř nezajímavém životě.

Tolik slov, jež bojím se ti do
očí říct, nyní leží na kusech
papíru, ty ještě nedávno čisté
bývaly jako andělská tvář.

Po mé srsti chci, aby ti navždy
zůstaly, aby byly tvé a nikdo
jiný je nemohl číst bez tvého
svolení jedinečného…

---

Něco úplně nového

Zas další termín vymysleli jiní,
abychom se mohli jako parta zase
sejít po dlouhé době uplynulé
a společně se bavili jednou.

Autobusem pojedeme všichni společně,
ať toto putování mnohem dříve začne, ať
máme vzpomínky na to, co jsme podnikli.

Nepoznat je, nemám motivaci se
na listopad těšit, nemám motivaci
pro koho se připravit…

---

Ztraceno ihned po nalezení

Do neznáma se s nimi brzy vydám
tam, kde klid nám bude přát a
kde můžeme býti konečně sami
sebou a neztratíme se v dáli.

Poznala jsem díky nim tolik kusů
světa, že nedokážu si představit
svou nepřítomnost v životech
jejich již tak jedinečných.

Nechci je opustit, dát jim konečné
sbohem, vyrostla jsem po boku všech
z nich, ač si to nikdo neuvědomuje.