Autorka: Karolína Vojíková
Srub v lese
Byli jsme v lese tvého dědy
a v srubu tvého táty.
Koukali se na Brdy,
minuty se pomalu táhly.
Leželi jsme vedle sebe
a prostě byli.
Koukali se na ztemnělé nebe,
když hvězdy právě vycházely.
Ukazoval jsi mi různá souhvězdí,
vysvětloval jsi mi v nekonečném souvětí,
co je to láska.
"Láska je radost,
pochopení a starost."
Něžné jsi mě hladil po tvářích,
a po tvých palcích,
stékaly mé slzy.
Holé pláně v dáli,
hluboké rybníky pod námi.
Nikde nikdo,
jen my dva.
Jen vysoké stromy,
a spousta touhy.
"Láska je vášeň,
chtíč a oheň."
Zrychlil jsi krok,
a v dlani mi zmáčkl bok.
Třásla jsem se ti pod tvým tělem vzrušením.
A pak...jsi mě políbil.
A tam...to začalo.
A..........neskončilo.
Můžu jen říct,
že už spolu nejsme.
---
Řepkové pole
Pomalu zapadalo sluníčko
a tys mi říkal: "Zlatíčko,
pojďme spolu ven,
jsi mým tajným snem."
Za ruku jsi mě chytil
a při západu slunce
okolo mě své ruce
pevně obmotal
a pomalu líbal.
Hladil mě po tváři
a říkal mi: "Žádný city,
jako že teď jsme teď tady."
A tak jsme se v slunečné záři,
v květnu líbali.
Tahal mě za vlasy
a říkal mi: "Ty jsi moje múza,
bez tebe to byla hrůza."
A tak jsme spolu stáli
v řepkovém poli,
a líbali se.
Kousal mě do rtu
a říkal mi: "Nikomu ani muk."
A tak jsme se spolu líbali.
Po cestě zpátky,
volaly ti „kamarádky“.
Chtěly vědět, kdy je budeš svlíkat.
Naše boty byly od bláta
a říkal mi: "Holka zlatá,
nechováš ke mně snad žádné city?"
když viděl moje slzy.
Druhý den, když boty jsem si čistila,
jsem toho litovala.
Protože ty boty za boha nejdou doteď vyčistit.
---
Mýtina
Samotný bloudíš tmou,
trávíš tím noc bezesnou.
Opět si zašel do míst,
kde už si jednou byl.
Opět si zašel do míst,
kde vlk ti na dobrou noc vyl.
Na tajemnou mez, plnou otázek a citů,
kde ztrácí se síla ostatních činů.
Na tu mýtinu plnou tajemství,
Ocitáš se v zajatectví,
tvá vlastní duše tě vězní,
ale jak dlouho tě udrží?
Když ochutnáš zakázané ovoce,
nemusím Tě spatřit nikdy více.
A říkáš si tu prokletou větu:
"Kdy už bude ranního svitu?"
Slunce přichází,
Připadá ti, že jsi na rozhraní života a smrti.
Otázky odchází.
Kdo tě ale přes den ochrání,
když tu nebude tajemná mýtina?