Autorka: Adéla Koňaříková
Ptáš se, co nám udělali?
Anonymní hlasy
mrtvá těla
studené
prsty
držely
naše hrdla
dusili nás a mohou znova
listopad a odemknuté dveře
vzdalují se od nás
nejen marná slova
svazovali nám křídla svobody
komunisti nám ničili čest
ničili nás
a žádný trest?
Svázali nám ruce
vylili náš inkoust před náš práh
ti, co vyšli ze dveří totality
namočili si podrážky
stopy po nich zůstaly
našli je
udusili
a prý že v tom nebyly žádný city
slyšeli náš šepot přání
zabili ho
dlouhé vlasy ustřihli
vypnuli rádiům spínače
ukrývali jsme básně do futrálů na housle
a naše hlasy za skleněné dveře,
ke kterým jsme ztratili klíč
a
naše
oči
zalepili červeným strachem
okupovali vše
černým kouřem zahubili zeleň,
kterou my zalévali tiše
a že prý měli žízeň?
červenou krev naši prolili
neměli snad dost?
nestačilo jim to snad?
vyřízli nám vlast z hrudi
a kufry uklidili na půdu
naši zlost
převlíkli za vzpouru
nutili nás lhát
a ti, kterým rty podlehli srpu
zůstali navždy rudí
zrádci
---
Slunce s vrstvou prachu
Oranžové pruhy zkázy
pozdní večery
chtěla jsem ti zavolat,
ale zmokly mi vlasy a já nenašla fén
západy slunce
noci bez tebe
fluktuace mých myšlenek mate ti mysl
prý že mám žít v přítomnosti,
ale každý přece žije jen ve své hlavě
mám alergii na prach
a tys v mé hlavě zůstal tak dlouho,
že tě přes šedou vrstvu nevidím
tak brečím
---
Až zajde slunce
Deprese pohltila tě
vzpomínám na Turecko
na karaoke
a jak jsme si šeptali po tmě
ty vlny slané vody nás topily
a promiň mi to za ty brýle
žár se z nás snažil dostat únavu
učil jsi mě, jak se bránit
a já pak dostala moji první pusu
a když jsem konečně přišla ten večer
ležel jsi nahatý na mý posteli
nešťastný a nebyl jsi ve své kůži
a pak ses omlouval
a neklidně chodil po balkóně
koupil jsi ten perský koberec
ten, co se mi líbil
možná do něj zamotali i tvůj život
možná se ztratil na dně moře
tancoval jsi
a já se dívala
a chtěla tě obejmout
ale tys zůstal jen v odrazu telky
jen na kameře