Autorka: Veronika Brtníková
VLČÍ SEN
Ráno vstávám a cítím,
jak mi světlo píchá do očí
a vytí vlčí
z dálky slyším.
Ani ztěžka ani zlehka
vstanu z postele.
Podívám se z okna,
tam sněhová pokrývka
a vlků smečka.
Přijdu ven je pozdravit,
oni na mě jen hledí,
pár kroků ke mně
a hned skočit na mě.
Cuknu sebou, vstanu rychle,
přijde mi to velmi divné,
že to všechno byl jen sen.
---
PODZIMNÍ RÁNO
Ráno vstávám z postele,
cítím se velmi šťastně.
Všimnu si paprsků slunce,
co rozráží okno,
a cítím, že dnes bude veselo.
Popadnu klobouk a kabát,
vyjdu z domu ven,
a začnu radostně běhat.
Radostí pošlapu spadené listí,
ani podzim mi v tom nebrání.
Žluté listí kolem mě sněží,
ráno ještě rosa je,
má šála mě jen stěží zahřeje,
ale to je přece jedno,
podzim je tu!
---
POLNÍ LÁSKA
Kráčím mezi poli,
nekonečnými poli,
už velmi dlouho.
Nohy mě bolí,
ale nic mě nezastaví.
V dáli vidím srnce a zajíce,
jak se dívají přímo na mě.
Své zářící oči upínají mým směrem,
podívám se taky a cítím ten pocit,
pocit nekonečné lásky.
Běžím jim naproti,
proti srnci a zajíci.
Oni také směrem mým, až se potkáme
a do sebe se zamilujeme.
To je láska veliká,
mezi člověkem a zvířetem.
Snad to dlouho potrvá.