Autorka: Tereza Koderová
MOJE MINULÉ JÁ
Moje já z minulosti by se asi smálo,
kdybych mu řekla, kde teď stojím, co se stalo.
Jistě by si myslelo, že si dělám srandu,
že mluvím o životě víkendu,
nebo že beru drogy a halucinuju.
Moje já z minulosti by se asi smálo,
kdybych mu řekla, co vše se stalo
a co mě to stalo stát se…. mnou.
To já by mi nevěřilo,
kdyby vědělo, co teď a tady prožívám,
že štěstí i smutek zažívám s klidem.
Moje já by se rozbrečelo
dojetím…. když by shlédlo díly seriálu s názvem ŽIVOT,
když už jeho pilot je známka budoucí senzace.
Stouplo by si přede mě a předalo by mi cenu,
že zvládla jsem udělat tu změnu a najít svou hodnotu.
Moje minulé já by bylo zděšené,
Kdyby vědělo, co ještě nastane a kolik budu muset překonat.
Bylo by zklamané z výčtu lidí, kteří mě zanedlouho opustí,
ale přijdou jiní, ti lepší.
Ptá se mě, co bylo to nejhorší, ale já netuším,
to už jsem si myslela tolikrát,
stejně je nejdůležitější 7x spadnout a 7x vstát.
Moje já mě dostalo sem
a i když jsem blázen věřící v sen, moje vnitřní já se ptá, kde žiju.
Pro lidi, které mám zde, ve svém srdci a ve svém nitru.
---
MANDARINKY
Nejvíc jsme řešili, kdo s kým chodí, kdo komu nejvíc vadí
A kdo na těláku nejvíc smrdí.
Jo, bylo nám 15
a mysleli jsme si, že to na nás čeká ten velký svět.
Kdo jaký má make-up, kdo je srab a třídní šprt a kdy je čtvrt.
Urazila jsem se na kamarádku, že se jí nechtělo do školy,
já musela sama dělat všechny úkoly, co ostatní dělali ve dvojici.
Kdo bude sedět v jaké lavici, ten maraton byl na palici,
První den v září, což byl jediný den, kdys byl ve škole včas.
Když jsme měli supla, moc šťastná jsem nebyla.
Dokument o Černobylu jsem tak 10x viděla.
Víš přesně, kolikátý jsi ve třídním seznamu,
Víš přesně, kdy přijdeš na řadu
A kombinace datumu…. 2. ledna 2025
2 a 1 jsou 3 + 4 – 5 jsou 2, jsi pátá, takže dnes nejdeš.
Doufáš, celou noc si hrála The Sims a nic neumíš.
Taky máš nejnovější mobil, abys nebyla fosil.
Jak moc by ses chtěla vrátit znovu strávit ty bezstarostný dny.
V televizi Comeback a Hannah Montana,
vstávej, vždyť Spongebob už začíná.
Chtěli jsme jak dospělí žít,
to už je jenom vzpomínka,
nemohlo nic důležitějšího být
než ukradnutá mandarinka.
---
VZPOMÍNÁŠ
Vzpomínáš?
Když čas řídila fáze Slunce a od bláta jsi měla ruce, šťastná.
Vzpomínáš?
Na dobu, kdy jsme byli spolu, když lezli jsme nahoru dolů,
všechno bylo tak jednoduchý.
Vzpomínáš?
Když největším hitem bylo „Měls mě vůbec rád“
a uměla ses smát,
stačilo málo.
Vzpomínáš?
Jak jsme pod širákem spali,
když byli jsme malí spolu v jedné posteli.
Vzpomínáš?
Na kouzelnou školku a baterkovou chvilku,
vynadali nám vedoucí.
Vzpomínáš?
Na polštářové bitvy, na nádherné dětství, ale i smutek či pláč.
Vzpomínáš?
Na hrady z písku a vzdušné zámky,
na to, jak zpívali jsme stánky a opékali buřty.
Vzpomínáš?
Na ty pikniky a nekonečné večery,
nebo na ten běh v dešti.
Vzpomínáš?
Na pocity jistoty i chvíle samoty…
Měli jsme sebe navzájem.
Vzpomínám si,
jak jsem byla šťastná a nevím, kam to zmizelo.
Nevím, zda se to vrátí.
Ty vzpomínky blednou
a já mám strach, že jednou…
už úplně zapomenu.