Autorka: Magdaléna Králová

SNAD TĚ NĚKDO VAROVAL

V lesích, co mají zuby, trávím čas.

Na světlo své tam lákám noční můry.

Volá mě do nich lysohlávek hlas

a bílé myši vylézají z kůry.

Pěkně se usmívám, ať pouštím strach,

jen přijdi blíž a zkus ho chytit.

Jsem anděl zářivý, jenž žije v tmách

a cizím štěstím se tam sytí.

---

UPÍRKA

Stávám se bytostí noci

schovanou ve tvém stínu

Možná že trápí nás cosi

co už si neprominu

Je přece tak snadné narazit

na člověka co je parazit

skřípat pak řezáky v řetězech křičet

těch vlastních selhání předlouhý výčet

Viníš mě že jsem tvou duši vysála

radši bych se ale vysát nechala

Otázka je jestli tě to zajímá

vždyť kdo by se nad tím sakra dojímal

Pak zírám na tebe z jiného pokoje

jak zírat do slunce a nemoct se hnout

přemýšlím dokola přemýšlím co to je

že nedovedu odhlédnout

---

MOŽNÁ

Možná že chci trochu od všeho,

možná že už je těch trošek moc.

Možná že chci víc, než toho je,

k čemu si sám můžu dopomoct.

Říkám ti, mám tě rád, princezno,

jak jenom básník mít rád může.

Pěstí ti dávám jen naoko,

možná mám v druhé ruce růže.